Knižní tipy

Rozhovory s výtvarnými samorosty

Další z knižních rozhovorů, které publicista Aleš Palán, proslulý zejména průzkumem osudů lidí žijících – často dobrovolně – na okraji společnosti, v poslední době zpracovává s mimořádnou kadencí. Jen loni mu vyšly hned čtyři takové tituly. Ten aktuální obsahuje sedm povídání s „dobře utajenými malíři“, lidmi tvořícími z pudové potřeby mimo zorný úhel pohledu kulturní veřejnosti a většinou bez uměleckého vzdělání. „Nejsem umělecký kritik, jejich dílo se mi prostě jen líbí,“ píše Palán v úvodu upřímně o svém vztahu k samorostlým tvůrcům a tvůrkyním, kteří mu podle jeho slov zprostředkovávají „onu zázračnou moc umění, mytickou sílu kumštu, která dokáže naplnit každý život a v jakoukoli chvíli“. Zní to poněkud pateticky a zvlášť to vynikne ve srovnání s tím, jak civilně naopak o své tvorbě hovoří přímo její autoři a autorky na následujících stránkách knihy. Fascinující je třeba příběh Pavla Saláka, lesáka a neuvěřitelného výtvarného talentu, jemuž je věnován titul knihy (Respekt o jeho první výstavě v životě psal loni v čísle 48). Dá se čekat, že se Palánovou zásluhou na české art-brut scéně se svým fantaskním světem plným imaginárních měst a zemí brzy etabluje stejně, jako se to už podařilo s malbami lokomotiv a tramvají Lorenzovi, jenž je do nynějšího svazku rovněž zařazen. U dalších lidí je silnější spíš jejich osud než dílo, třeba u tvůrce originálních ptačích budek Karla Kuchaře, který po úraze nemůže prakticky hýbat ani rukama. Palán všem bez výjimky empaticky naslouchá a publikuje, cokoli mu řeknou. Otázkou sice je, jak dlouho lze ještě v tomto autorově principu přijít–poslouchat–natočit–přepsat–vydat pokračovat, nicméně i tahle kniha rozhodně stojí za to. Jan H. Vitvar