(Ne)úspěšný den důchodce

Po noční službě to ve strážní budce balím přesně v 7.00 a odjíždím. Cestou zabočuji do vinohradu „podívat se“ na paběrky. První neúspěch. Loni jich tam zůstalo hafo. Letos skoro nic, majiteli se úroda vůbec nepodařila sklidit, vše mu zničily choroby a plísně.

Potřebuji zabít hodinu času, a tak zajíždím do areálu DHL. Tam jsem před dvěma roky – než mě vyhodili a já si následně zažádal o předčasný důchod – pracoval na recepci. Bohužel neslouží moje bývalá kolegyně, se kterou jsem se tehdy střídal, ale neznámá paní strážná. Snažím se vyzvědět, co je nového, a nahlédnout do docházkové knihy, zda mi jména budou povědomá, ale jí to připadá příliš vlezlé a dává najevo nelibost. Sedám tedy do auta a zajíždím do prodejny drůbeže pro kachní čtvrtky na nedělní martinský oběd. Minulý týden je měli, bohužel nejsem jediný, kdo si vzpomněl, že je Martina, a komu se celá husa zdá příliš drahá – pult je prázdný. Odjíždím tedy k sestře, kde jsou na návštěvě dvě vzdálené příbuzné. Klábosíme o chorobách a identifikujeme staré rodinné fotografie. V deset se loučím, chci na chvíli zalehnout, mám ještě program v krajském městě. Usnout se mi nedaří. Před odchodem na vlak dávám naproti do čekárny ordinace dětské lékařky papírovou krabici s velkými bílými ředkvičkami (nadúroda). Na nádraží se dávám do řeči s místním harmonikářem. Jede do Brna nechat si vytrhnout zub. Náš zubař jej odmítl jako rizikového pacienta, bere prášky na ředění krve.