Mít se kam vracet
Chtěla bych napsat, že mě ráno probudily paprsky bruselského sluníčka, ale vstala jsem do prachobyčejného šera, které tady máme už v půl osmé ráno. Je to přesně týden od mého již druhého stěhování do Bruselu, tentokrát na stáž Blue Book. V pondělí jsem tak stejně jako dalších zhruba 900 evropských kolegů a kolegyň začala na pět měsíců pracovat pro evropskou instituci – v mém případě pro Evropskou službu pro vnější činnost (EEAS), která vykonává společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a udržuje diplomatické vztahy EU. Moje role je skrytá za spoustou zkratek, které blízkým vysvětluji: EEAS, CFSP i PSC. Časem to snad vybrousím k přesné a srozumitelné dokonalosti.
Den začínám zvolna ranní jógou, abych si protáhla záda, která o sobě už po prvním týdnu „úředničení“ dávají vědět. Snídám během virtuálního spojení s kamarádkou z Paříže, se kterou sdílím zážitky z prvního týdne, a probíráme naše předchozí zkušenosti s bruselskou bublinou. Češi v Bruselu i jinde v zahraničí tíhnou k sobě, na rozdíl od jiných národností nás je venku stále poskrovnu. Byť jsme v rámci EU devátý nejlidnatější stát, jsem neustále obklopena především Italy, Španěly, Němci a Francouzi. I proto jdu ještě dopoledne na kávu s fajn Češkou pracující pro Evropskou komisi. Společnou národnost si člověk v zahraničí tak nějak víc uvědomuje.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
