Dělníci kultury

Když v roce 2019 oznámili organizátoři karlovarského festivalu, že se do soutěže nedostal žádný český film, vyvolalo to pozdvižení. Domácí festivaly by přece měly sloužit i k rozvoji národní kinematografie. Letos už absenci domácích filmů organizátorům vytýkat nejde. Do hlavní soutěže vybrali dva: Citlivého člověka Tomáše Kleina podle románu Jáchyma Topola a detektivku Úsvit Matěje Chlupáčka. České filmy budou i v dalších sekcích. A jejich tvůrci Albert Hospodářský (Brutální vedro), Robert Hloz (Bod obnovy) či Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček (Přišla v noci) jsou nejspíš se svým zařazením na přehlídku spokojeni. V audiovizuálním přetlaku dneška se každé „být vidět“ počítá.

Radost z uvedení na festivalu přitom tvůrci neprožívali vždy. Podíváme-li se do jeho předlistopadové historie, někdy to vzbuzovalo spíše opačné emoce. V šedesátých letech chtěli ambiciózní filmaři československé nové vlny místo do Varů na západní přehlídky, které znamenaly v případě vítězství i peněžitou odměnu. Když tedy v roce 1968 soutěžilo v Karlových Varech Rozmarné léto, nebyl z toho Jiří Menzel unešený: původně mělo soutěžit na festivalu v Cannes – kvůli studentským nepokojům však předčasně skončeném. Zařazení adaptace Vančurovy novely nicméně konvenovalo umírněné atmosféře pražského jara, snímek vyhrál a Jiří Menzel si šel přebrat cenu od neorealisty Cesare Zavattiniho.