Nic nepomůže pozvednout morálku rozklíženého týmu jako společný nepřítel. A toho si teď Evropané s Američany po letech tápání čerstvě definovali, vlastně rovnou dva. Rusko podle společného prohlášení členských zemí NATO „představuje hrozbu atlantické bezpečnosti“ a prezident Vladimir Putin je podle slov jeho amerického protějšku „bystrým a schopným nepřítelem hodným toho jména“. Čína pak dostala nálepku „systémové hrozby stávajícího světového řádu“, tedy v podstatě globálního rozvraceče číslo jedna. Pozitiva protivníků, možnosti spolupráce, či dokonce přísliby společného partnerství, běžně vyskakující ze společných komuniké západních zemí ještě před pár lety, se z jazyka demokratických spojenců během právě ukončené cesty Joea Bidena po Evropě vytratila.
Starším ročníkům musí vlastně přitvrzení rétoriky Západu připomínat přehlednější éru. Biden, sám muž s kořeny hluboko v myšlení studené války, formuje po dlouhé době západní spojenectví okolo úplně srozumitelného hodnotového jádra. Na jedné straně stojí demokratické země, některé sdružené třeba v G7, NATO nebo v Evropské unii. Na straně druhé autokraté. Oba tábory jsou zásadně odlišné a linii mezi nimi není radno rozmazávat. Demokraté patří k sobě, jsou si své podobnosti vědomi, mají společné zájmy, drží spolu – nebo by bylo záhodno, aby spolu drželi. Nejsme jako oni, a co víc, jsme lepší než oni, už jenom proto, že lepší, tedy svobodnější, spravedlivější a lidštější, být skutečně chceme.
Bažina
Na jedné straně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
