Americký spisovatel Kurt Vonnegut v jedné své starší knize psal o kanárkovi v uhelném dole: dech beroucí rychlost, s níž se jeho tehdejší metafora v českém prostředí proměnila v klišé, naznačila, že na ní něco bude. Stručně: horníci si dříve brali pod zem kanárka v kleci. Pokud náhle pošel, znamenalo to, že ve štole je nebezpečná koncentrace jedovatých plynů. Kanárek, citlivější než lidé, signalizoval, že mají nejvyšší čas vrátit se nahoru.
Tímto způsobem, jako indikátor nebezpečí, fungoval ve starém režimu i český underground a jmenovitě jeho hlavní představitel Ivan Martin Jirous. Dnes je z něj uznávaný tvůrce, esejista a básník. Mezi čtenáři tohoto časopisu asi bude málo těch, jimž by jeho dílo nic neříkalo; pokud by se však takový našel a zalekl by se pro začátek tlustých svazků Magorova sebraného díla z Torstu, mohlo by se mu jako klíč k tomuto dílu nabídnout hudební cédéčko vydané loni na podzim. Kofroňův Agon Orchestra na ně pod názvem Magorova Summa nahrál celkem pět skladeb inspirovaných Magorovým dílem a oscilujících tematicky po široké škále od tradičního „zhudebnění“ cizího textu až po kakofonickou koláž tónů a úryvků básníkovy recitace. Ten známý hlas, proslulý při četbě svých textů zvláštní melancholickou klesavou kadencí skoro u každého druhého slova, je na albu zapuštěn a pevně vpleten zpátky do moravských kořenů, ze kterých pochází. A ta divná nit, kterou přede!…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu