Jeden den v životě

I v šestaosmdesáti letech má pátek svůj rytmus v čase i v náplni.

Budíček v šest. Po pravé ruce na dosah vypínač, kterým mě pozdraví ČRo 2 a přeje mi Dobré jitro. Nabízí hudební kulisu, do které pasuje rozcvička. Posezení na pelesti – prevence proti závrati. Na dnešek připadá velké prádlo. Svlíkám povlečení a šup s ním do pračky. Dám si horkou a studenou sprchu. Je mi dobře. Otevírá se den. Navlékám se do modráků a jdu posloužit své přidružené výrobě: dvě slepičky a dvě králičí samice. Mezi nohy se mi plete kočka. Otírá se a chce taky něco pro sebe.

Bez opony následuje druhé dějství v exteriéru. Sedám na stařičké kolo, které svým vzhledem spíše odpuzuje, než aby je někdo ukradl. První zastavení je na hřbitově. Ta denní setkání s milovanou bytostí jsou i po osmi letech návratem do padesátiletého bohulibého života, naplněného zrozením dvou synů, vybudováním vlastního hnízda, vysázením stromů s bezpočtem radostí i strastí. V inverzním jitru zahřívá svíčka vzpomínání, jako by se styděla a nechtěla rušit.

Návrat do reality. V obchodě platím tři mléka, slunečnicový chléb a rohlíky na žemlovku. Zastavím se naproti na obecním úřadě. Odevzdávám Alence disketu s příspěvky do Zpravodaje z Moravských Bránic, aby je vytiskla. Kousek přes můstek bydlí švagrová. Musím se s ní domluvit, kdy můžu přijet šrotovat. Na plotě zahrady mám ve schránce noviny. Chystám si snídani a nahlížím do nich. To podstatné znám už z včerejšího teletextu. Nové jsou prkotiny z regionu…