2005/24
Editorial
Editorial
Marek Švehla
Dámy a pánové,
minulý týden Vrchní soud v Praze zamítl žalobu Pavla Tykače na Respekt. S definitivní platností se tedy smí o panu Tykačovi, šéfovi známého Motoinvestu, mluvit a psát jako o „známém škůdci kapitálového trhu“. Právě tohle byl totiž výrok, kvůli kterému podal Pavel Tykač na Respekt žalobu. Rovněž jsme podali žádost o obnovení staršího soudního sporu se Stanislavem Grossem. Vloni totiž soud rozhodl, že náš článek o jeho kontaktech s dnes již proslavenou Libuší Barkovou postrádá přesvědčivé důkazy. Jenže život dal za pravdu nám. Letos v zimě Gross přiznal, že jeho manželka s paní Barkovou podniká, proto, jak doufáme, vrátí justice spor Respekt vs. Gross k novému projednání.
V tomto čísle bych vás rád upozornil na rubriku Téma, v níž zahajujeme volný seriál na téma budoucnost a její možný vývoj. Jako první přijal naše pozvání přední světový sociolog a myslitel Zygmunt Bauman. Anglickou verzi najdete zde.
A konečně v příštím čísle se můžete těšit na reportáž o tom, jak Slováci prožívají radikální reformy své země.
Klidné čtení přeje
Scéna
Co se děje ve světě
Helena Březinová
Kulturní tip: Opojná síla hmoty a tvaru
Viktor Šlajchrt
Výstava Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa, jež se od 7. do 29. června koná v pražském Mánesu.
Knihy
Viktor Šlajchrt, Jaroslav Pašmik
Dvojjazyčná edice her Williama Shakespeara, kterou ve vlastním přebásnění a vlastním nakladatelství vydává vynikající překladatel Jiří Josek, dospěla k dvanáctému svazku. The Tempest – Bouře patří k nejtajuplnějším mistrovým dílům. Děj je inspirován dobrodružnými historkami z objevitelských výprav do zámoří, kde se Evropané poprvé setkávali s přírodními národy a jejich magickými kulty, dramatik z nich ovšem vytěžil vysoce básnické podobenství o vzrůstajícím napětí mezi přírodou a civilizací, potažmo přirozeností a zvráceností. O smyslu hry, v níž se vyskytuje množství nedořečených náznaků a metafor, se přou generace shakespearologů, zřejmě však nejde o alegorii, jež by se dala bezezbytku dešifrovat, spíš o proroctví, které zůstává navždy otevřeno všemožným aktualizacím.
Hudba
Petr Třešňák, Jan Kovalík
V divadle Archa tuto středu půjde o lásku. Pražská formace Ohm Square zde totiž oficiálně pokřtí svou v dubnu vydanou desku Love Classics. Sestavu tvoří osvědčení muzikanti, takže bude určitě zajímavé poslechnout si precizní zvuk Love Classics naživo. Ohm Square o sobě nedali slyšet celých šest let a jejich novinka představuje oproti předchozím deskám Omophonica a Scion velkou změnu. Breakbeat a drum’n’bass vystřídala klidnější nálada. Stylově se jedná o popovou desku, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Zvuk Ohm Square místy připomíná starší nahrávky britských Moloko, singl Smells like Hohm se již usadil v hitparádách a rádiích. Sexy chees má též našlápnuto stát se hitem. Všechny skladby zpívané tradičně anglicky se točí kolem lásky. Albu dominuje vokál okouzlující zpěvačky Charlie Fairman, která z melancholických nálad plynule přechází do rychlejších provokativních poloh. Mimo Charlie tvoří sestavu Jan Čechtický, Dušan Lipert, Jaromír Helešic a Jiří Stivín. Jako předskokani se ve středu večer představí DJ Liquid A a DJ Voita.
Televize
Petr Třešňák
Island patří k místům, která si i v časech globalizace uchovávají nezaměnitelnou kulturní tvář. Čím je pro hudbu zpěvačka Björk, tím je pro film režisér Fridrik Thor Fridriksson. Jeho snímek Andělé všehomíra uvede tuto neděli od 22.40 ČT 2. Fridriksson v něm na plátno převedl román svého krajana Einara Mara Gudmundssona. Spisovatel zachytil skutečný příběh svého bratra, který trpěl těžkou duševní chorobou. Hlavní postavou je mladík Paul, jenž žije s rodiči a touží se stát malířem. Stěžuje si na psychické problémy, začne se chovat podivně a občas i agresivně. Lékaři stanoví diagnózu: schizofrenie. V sanatoriu potkává rozličné postavy, jejichž duše je podobně jako ta jeho někde mezi nebem a zemí: jemný a vzdělaný Viktor si občas myslí, že je Adolf Hitler, narkoman Peter touží studovat v Číně a Óli věří, že složil všechny písně Beatles. Komorní sondu do temnoty lidské mysli umocňuje i filmová hudba – zazní tu například dvě písně známé kapely Sígur Rós.
Kultura
Mimochodem
Viktor Šlajchrt
Zbitá generace hlásí poslední monokl
Tomáš Weiss
Válka pražských bienále vrcholí
Martina Pachmanová
Je až neuvěřitelné, s jakou frekvencí v posledním desetiletí vznikají další a další bienále současného umění. Benátkám konkuruje São Paulo, Istanbul, Moskva, Sydney, jihokorejské Kwanju… a od předloňského roku také Praha. Jak známo, po úvodním Prague Biennale 1 (2003) se jeho spolupořadatelé Milan Knížák a Giancarlo Politi rozhádali a jejich spolupráce skončila rozchodem. Jelikož ani jeden z nich nechtěl ustoupit od myšlenky pravidelného konání přehlídky současného umění, letos Praha hostí bienále dvě. Zatímco Národní galerie zahajuje až tento týden, Politiho přehlídka Prague Biennale 2 je k vidění už od konce května ve starých průmyslových halách v Karlíně (Thámova 14). Jak se povedla?
Když na Mobyho prší
Jaroslav Pašmik
Dublinská krysa mění svět
Petr Třešňák
Tony Blair, Gerhard Schröder a George Bush toho nemají moc společného, ale o jedné spojnici se ví: před dvaceti lety, v sobotu 13. července 1985, se dívali v televizi na stejný program. Na největší charitativní koncert všech dob – Live Aid. A teď dostanou možnost to zopakovat. Dvacáté výročí manifestace solidarity Západu s hladovějící Afrikou klepe na dveře a v londýnském Hyde Parku se pomalu začíná stavět lešení pro její druhé pokračování. Důvod? Černý kontinent na tom není o nic lépe než tenkrát a nejmocnější vůdci světa si kvůli němu dali dostaveníčko ve skotském Gleneagles. Koncert Live 8 je má v předvečer jednání upozornit, že africká agenda volá po bezodkladném řešení. A muž, který znovu přitáhne pozornost Blaira, Schrödera a Bushe hudbou, je tentýž jako před dvaceti lety. Kdysi punker, dnes manažer a šlechtic, v jehož řeči ovšem slůvko „fuck“ nikdy neztratilo své pevné místo. Bob Geldof.
Dopisy
Civilizace
Kaleidoskop
Jan Stejskal
Napijme se optimismu
Tomáš Lindner, Josef Greš
Sotva na Zemi existuje banálnější tekutina. Přesto se kvůli ní na prahu nového tisíciletí vedou čím dál vášnivější spory. Řeč je o vodě. Přesněji řečeno o té její části, která se dá pít. Ta totiž představuje pouhé procento z celkového objemu. Právě na něm však záleží přežití každého člověka.
Zahraničí
Svět kolem
Markéta Pilátová, Zbyněk Petráček
Šest mrtvých, kteří (ne)otřásli Srbskem
Evropa Řecku, Řecko Evropě
David Klimeš
„Kdybych přepočítal cenu chleba v tehdejších drachmách na eura, bylo by to asi 10 centů, dneska je to často kolem 50 centů,“ stěžuje si Panos ze středořecké Larisy. Panose by mohli angažovat čeští euroskeptici. I Česko totiž doplatí na přistoupení k euru zvýšením cen. Vysvětlení je prosté – zatímco dnes je korektivem změna kurzu české koruny k euru, po vstupu se to bude dít především inflací. A zatímco do centrální banky u Prašné brány ještě dolehne nářek střadatelů, kterým se rozpouštějí úspory, do Frankfurtu dolehne spíše varování velké země v recesi, aby nikoho ani nenapadlo zdvihnout úrokové sazby a zadusit hospodářský růst. Situace Řecka a Česka je v něčem obdobná.
Čína se uchází o Vatikán
Robert Mikoláš
Když se řekne Langošův seznam
Robert Žitňanský
Od ústavy k rabatu
Zbyněk Petráček
Je osud evropské integrace zpečetěn? Je pouze o něco pozdržen? Nebo se jede dál, jako by se nic nestalo? Odpověď na tyto otázky by měla dát Evropská rada, která začne ve čtvrtek v Bruselu. Tento summit byl plánován už dlouho s tím, že bude rozhodovat hlavně o evropském rozpočtu na léta 2007–13. Jenže zdrcující francouzské a holandské NE evropské ústavě mu dává mnohem širší náplň. Přitom je jisté, byť mediálně málo připomínané, že obě agendy – rozpočtová i ústavně-schvalovací – budou provázány. Těžko být předem prorokem, ale týden, který uplynul od verdiktu Francouzů a Holanďanů, naznačil leccos z toho, s čím ta či ona národní delegace do Bruselu pojede.
Ekonomika
Vypadá to jako zázrak
Marek Pokorný
Tak optimistické zprávy tady již dlouho nebyly: tuzemská ekonomika roste nevídaným tempem 4,4 procenta, třikrát rychleji, než je průměr eurozóny. Největší podíl na tom mají tuzemští exportéři, kterým se neobyčejně daří – český vývoz za 12 měsíců od vstupu do Unie posílil o čtvrtinu na 1,8 bilionu korun, a dokonce po více než deseti letech poprvé převýšil dovoz. Co je důvodem tohoto růstu a co si pod ním lze vůbec představit?
Třikrát na okraj
Marek Pokorný, Zbyněk Petráček
Vitaminy pro větší IQ
Pavel Kohout
Tygr si nasadil fez
Martina Varkočková
Domov
Připomeňme si
Silvie Lauder
Černé nebe se právě protrhalo, když tři muži uchopili velké šroubováky a dali se do díla. „Jde to ztuha,“ poznamenal jeden z nich. „Potřebovali bychom větší šroubováky,“ utrousil druhý. Přihlížela jim hrstka prokřehlých diváků. I tak může vypadat demontáž mýtů české historie.
Už jen čtyři autobusy
Jáchym Topol
Ještě před pár lety se sem sjížděli v desítkách autobusů, letos se vešli do čtyř. V poledním slunci pomalu kráčejí k památníku na hřbitově v Horním Slavkově. Dav starých mužů a žen. Všichni strávili část svého života v některém z koncentračních táborů vybudovaných komunisty v 50. letech na Jáchymovsku. Jejich pravidelná schůzka nazvaná Jáchymovské peklo se poslední květnový víkend konala pošestnácté.
Drtina kráčí do televize
Jiří Sobota
Okradli vás? Odložte se
Jaroslav Spurný
Vyšetřování je odloženo, pachatel neznámý – dopis s podobným sdělením dostane v Česku každý rok na dvě stě tisíc lidí, kteří byli okradeni, oloupeni, nebo je třeba někdo zmlátil. To velké číslo vyvolává otázku, zda jsou zdejší detektivové neschopní, nebo prostě vzhledem ke svým možnostem nemohou dělat víc.
Po knoflíkové přišla tričková
Silvie Lauder
Uprostřed pražského grafického studia Mowshe je velký stůl a na něm hromada neobyčejných triček. Neobyčejných proto, že to nejsou trička, která se jen oblékají. Jsou to trika, kterými se bojuje.
Komentář
Děkujeme, odejděte
Marek Švehla
Policie má co vysvětlovat
Jaroslav Spurný
Každý rok dostane zhruba čtvrt milionu zdejších občanů zprávu od své policie, že se „odkládá“ snaha dopadnout pachatele, který je předtím okradl, přepadl nebo třeba zmlátil. A přinejmenším tisíce dalších lidí jsou tohoto vzkazu ušetřeny jen proto, že je policisté od nahlášení zločinu odradí dobráckou radou: „Nic neoznamujte, protože my ty darebáky stejně nedopadneme.“ Odpověď na tuto demonstraci neschopnosti byla upřímná: důvěra v policii klesla za posledních pět let z šedesáti na třicet pět procent.
Geldofova velmi inspirující volba
Petr Třešňák
Poslední americké volby ukázaly, že na světě snad není muzikant, který by neměl potřebu vyřídit si účty s Georgem Bushem mladším. Spojení politiky a umění se tak dostalo sice na hlavní, ale nejnudnější možnou kolej: Vol Kerryho, posílíš mír. Čerstvý vítr do veřejného angažmá celebrit minulý týden kupodivu nepřinesla mladá muzikantská krev, ale staří matadoři Bob Geldof a Bono Vox. Jeden plánuje pokračování svého charitativního koncertu pro Afriku, druhý vytrvale přemlouvá politiky, aby chudým zemím odpustili dluhy. A oba jsou inspirativní.
Český plán pro kontinent
Ve hvězdách
Zbyněk Petráček
Jsou Francouzi tak hrozní?
Tereza Brdečková
Z české perspektivy může působit krize kolem referenda ve Francii jako úlet překrmené společnosti, která už neví, co vlastně chce. Pokud se nás francouzské a holandské ne vůbec nějak týká, pak jenom negativně. Řekněme to rovnou: je především projevem strachu z nových členských zemí a projevem odporu k dalšímu rozšiřování Unie. Není to nové, ale teď je to zřejmé. „Je to všechno kvůli vám,“ zní podprahový vzkaz Nové Evropě ze dvou referend. Máme teď dvě možnosti. Buď reagovat stejně: „Když jste na nás takoví, tak se s vámi taky nechceme bavit, skončili jsme s vámi, nezajímáte nás.“ Anebo se pokusit podívat se na věci z perspektivy druhé strany. Třeba jen proto, že když všechno půjde dobře, budeme jednou řešit úplně stejný problém: málo práce, neudržitelné sociální výhody a nejspíš i příval imigrantů.