Před dvaadvaceti lety zakončila svoji dráhu průkopnická heavy metalová skupina Led Zeppelin. Její bubeník se upil k smrti, právě když vydali nové album a chystali turné. A zatímco dnes světem křižují obnovené sestavy i těch nejfádnějších kapel rockové historie, pozůstalá zeppelinská trojice se sice později nevyhýbala další spolupráci, dávala ale vždycky jasně najevo, že někdejší značku vzkřísit nehodlá. Rutinnímu omílání hudební minulosti se vymyká i sólová tvorba bývalého zpěváka Led Zeppelin Roberta Planta. Jeho poslední album Dreamland (Země snů) přišlo na svět relativně potichu. Plant se na něm nesnaží o nějaký metalový comeback a vrací se k hudbě, která tu byla ještě před Led Zeppelin: k černošskému blues i k písničkářskému folkrocku z Kalifornie 60. let. Pro pamětníky zeppelinské éry v její plné šíři to ale není zas takové překvapení. Skupina, která v 70. letech patřila k těm nejhlasitějším i nejlépe placeným, dokázala zároveň balancovat na tenké hraně mezi zvukovou pyrotechnikou a jemnými akustickými baladami. Robert Plant byl už tehdy svojí slabostí pro křehké hymnické písně pověstný a balada Stairway to Heaven se stala součástí zlatého rockovému fondu právě tak jako Satisfaction od Rolling Stones či Yesterday od Beatles.
Mezi Hendrixem a Natachou Atlas
„Dejte Angličanovi 50 000 wattů, soukromé letadlo, trochu kokainu, vpusťte k němu groupies, tedy ke všemu povolné fanynky, a on uvěří, že je bůh,“ napsal v 70. letech o Led Zeppelin…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
