Nepotiskovat papír zbytečně

Pamatuji se na den, kdy vyšel Respekt poprvé: seděl jsem v redakci Lidových novin a užasle hleděl na časopis, který mě fascinoval a přitahoval svým radikálně vyhraněným obsahem, svojí originální grafikou, ostrým, ale přesným jazykem. Pamatuji se, že jsem měl pocit, že to snad všechno píše jeden člověk, a nemohl jsem se ubránit respektu vůči jeho redaktorům. Následující měsíce jsem pak vždy ve středu nedočkavě čekal na další číslo a hltal jeho obsah. A spolu s tím, jak rostla má nespokojenost s obsahem a úrovní Lidových novin, jsem si stále více přál stát se jeho redaktorem. Má následná cesta do redakce Respektu nebyla snadná. Před listopadem 1989 jsem se jako redaktor samizdatových Lidovek sice znal s lidmi kolem Revolver Revue, a zejména s Ivanem Lamperem, naše vztahy však byly spíše rivalské. Průlom nastal až 5. 10. 1990 (to si pamatuji přesně), když jsme se potkali na oslavě Havlových narozenin. Já řekl Ivanovi, že Respekt je úžasný, a on mě vyzval, abych do něj něco napsal. Chystal jsem se ale tehdy na 8 měsíců na stáž do USA, a tak se všechno zdrželo. Když vypukla válka v Kuvajtu, byl jsem ve Washingtonu a hned jsem volal do Lidových novin s nabídkou, že napíšu něco o tom, jak válku prožívají Američané. O článek ale nebyl zájem. Pak mi zavolali z Respektu s žádostí, abych jim přesně o tomhle napsal. Nakonec jsem poslal články tři a po návratu do Prahy dostal nabídku na místo redaktora. Bez váhání jsem přijal a dodnes to považuji za jeden ze svých nejlepších…