Josif Brodskij začal psát poezii koncem 50. let. Tehdy navázal přátelství s Annou Achmatovovou. Podstatnější než osobní přízeň autorky ztělesňující kontinuitu moderního ruského básnictví k mladému výtržníkovi bylo básnířčino zjištění, že to, co Josif Brodskij píše, souvisí s příběhem ruského básnického jazyka a budoucností poezie. Toto přesvědčení přijal za své celý literární Leningrad a mladý Josif Brodskij se stal dřív, než dopsal první sbírku veršů, autorem obklopeným epigony a ctiteli; ve svých verších se na něj odvolávali vrstevníci i tvůrci o generaci starší. Brodskij od počátku své tvorby patří do literatury jako ten, kdo ji píše, i jako literární téma a zdroj citátů.
Poezie a justice
V roce 1964 byl Josif Brodskij postaven před soud a obviněn z příživnictví. Procesu předcházela štvanice v novinách, sváželi na něj z venkova rozhorlené kolchozníky, požadující přísný trest. Nicméně proces se vymykal obvyklému sovětskému modelu.V klatbě, kterou roku 1946 uvalil na Achmatovovou a Zoščenka stranický ideolog Ždanov, měly být odsouzeny a umlčeny konkrétní umělecké koncepce, porušující momentální estetický kánon. Julie Daniila a Andreje Siňavského uvěznili roku 1966 za publikační diverzi - přepravu rukopisů na Západ - a za groteskní, fantasmagorické povídky. Alexandra Solženicyna roku 1945 odsoudili k nuceným pracím a roku 1974 odvezli proti jeho vůli do zahraničí za boj proti sovětskému zřízení.Avšak proces s Brodským, jediný svého druhu za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
