Po dlouhém vandru domů
Nedávný průzkum IVVM prokázal, že většina českých občanů má přinejmenším rezervovaný vztah k emigrantům: 72% z dotazovaných se domnívá, že krajané v zahraničí jsou bohatí lidé, ale pouze 37% dotázaných je přesvědčeno, že mají zájem naší republice pomoci. Možná právě proto by přiznalo právo na důchod zahraničním Čechům v bývalé domovině 47%, právo na restituci 22% a právo volit do českého Parlamentu 14% občanů.Na kraji barrandovského sídliště stojí sedmipatrový panelák s malou, pečlivě udržovanou zahrádkou. Na vstupních dveřích jsou mříže, za krytem si lze na zvoncích přečíst známá jména bývalých exulantů - Eduard Goldstücker, Zdeněk Mlynář, Antonín Liehm… Bydlí zde nejen „osmašedesátníci“, ale i exulanti po únoru 1948, někteří se zkušeností komunistického kriminálu padesátých let. Všichni obyvatelé dvaatřiceti bytů paneláku mají něco společného: po dlouhých letech exilu se nedávno vrátili domů. Za cenu od 280.000 do 380.000 korun jim třípokojové a čtyřpokojové byty nabídl ke koupi Magistrát hlavního města Prahy v létě 1990.„I když jsem úplně sama, tady se cítím bezpečně,“ říká jedna z obyvatelek, Ruth Tosková (68), která odešla z republiky se svým manželem po sovětské invazi. Událostí v roce 1968 se oba aktivně zúčastnili: paní Tosková pracovala v ČTK, její manžel byl televizním komentátorem. "Po srpnu bylo jasné, že je všemu konec. Přijala nás Velká Británie, později jsme pracovali v monitoringu BBC. Kořeny jsme ale nezapustili, náš…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
