Bezzubá Šakalí léta
Český film neskomírá co do počtu vyrobených titulů. Český film skomírá na svoji kvalitu: za poslední čtyři roky nebyl, s výjimkou Obecné školy, natočen celovečerní hraný film, který by svým poselstvím přesáhl dobu. Netřeba se obracet k šedesátým letům s jejich českou filmovou vlnou. To je fenomén z jiné doby, z jiného světa. Současnost pro srovnání dostačuje. Když se podaří dopátrat projekce například některého z umělecky kvalitních zahraničních filmů (Noc na zemi, Bohémský život, Evropa, Hra na pláč, Delikatesy atd.), umělecká, myšlenková i etická rozměklost a vypočítavost současného českého hraného filmu vyjeví se rychle a krutě. Nahota na prodej není jen název jednoho českého snímku. Je také označením pro momentální situaci v disciplíně zvané český hraný film. Nový český snímek Šakalí léta je dalším z řady těch, na které se rychle zapomene.
Sladce viděná revolta
Pineyrovo Divoký Tango (viz článek T.Brdečkové na této straně) se odehrává v roce 1969, Šakalí léta režiséra Jana Hřebejka (nar.1967) v roce 1959. Oba jsou to hudební filmy a snaží se evokovat časy, kdy hudba byla výrazem společenské revolty. Touha a schopnost říct o té které době (a prostřednictvím té doby k dnešku) něco důležitého, zdá se však být u těchto filmařů nesrovnatelná.Do pražské čtvrti Dejvice, v níž jsou zvraty epoch patrné už typografií budov (prvorepublikové vily a řadové činžáky, mauzoleum nové doby - stalinská gotika hotelu International), přichází v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
