Labutí píseň socialismu
Francouzská pravice očekává vítězství ve volbách 1993
Před necelým rokem francouzský prezident Mitterrand donutil k demisi premiéra Roccarda. Političtí komentátoři tehdy usuzovali, že prezident viděl ve výrazné Roccardově osobnosti, zaměřené spíše centristicky než levicově, soupeře a jeho vystřídáním Edith Cressonovou chtěl opět uchopit moc pevně do svých rukou. Premiérka byla opravdu natolik nevýrazná a prezidentovi bezvýhradně oddaná, že Francois Mitterrand mohl znovu nabýt dojmu, že zemi vládne on sám. Stalo se ovšem něco, co si prezident jistě nepřál: Cressonová svým „domovnickým“ vystupováním stáhla velmi brzy na dno popularity nejen sebe samotnou, ale i socialistického prezidenta, jenž právě začínal jedenáctý rok svého úřadu. I přes Mitterrandovo počáteční ujišťování, že premiérka by měla dovést zemi do parlamentních voleb v roce 1993, se postupně stalo zřejmým, že prezident bude muset svou oblíbenkyni obětovat na oltář záchrany socialistů před naprostým volebním krachem.Za předpremiéru hrozícího debaklu socialistů v nadcházejících parlamentních volbách mohou být považovány nedávné komunální a regionální volby. Socialisté v nich dosáhli necelých 20% hlasů, což je nejnižší volební skóre v dvacetileté historii strany, kterou nezakládal nikdo jiný než Francois Mitterrand. Po posledních volbách Mitterrand konečně sáhl ke kroku, k němuž se uchylují prezidenti V.republiky v krizi: odvoláním premiéra tak veřejnosti nepřímo ukázal…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
