Tajemství trezorů IPB

Příští sobotu uplyne půl roku od chvíle, kdy pod ochranou roty policejních samopalníků vstoupil do centrály Investiční a Poštovní banky v Praze nucený správce. Pád „impéria IPB“ se stal událostí číslo jedna: prezident republiky jej nazval „vyříznutím starého boláku“ a poslanci zřídili k případu zvláštní vyšetřovací komisi. Do věci se vložila i policie. Základní otázky byly od počátku jasné. Kam zmizelo oněch 40 (ale možná také až 100) postrádaných miliard? Mohl za to – jak se v takových případech obvykle říká – jen „špatný podnikatelský odhad“, nebo šlo o vyloženou krádež? A jak mohly bankéřům jejich praktiky tak dlouho procházet? Kryl je někdo z politiků? Přes naléhavost případu a jasné zadání ale veřejnost na odpovědi zatím čeká.

Politici a zejména pravice nemá na vyšetření činnosti a pádu nejproblematičtější české banky zájem. Jinak by neposadila do vyšetřovací komise dva poslance, kteří jsou v souvislosti s IPB v konfliktu zájmů. Navíc samy pravicové strany nejlépe vědí, že někde uvnitř klubka jménem IPB se skrývá pro ni velice nepříjemné vysvědčení.

Čtvrtý kocour

Pražští bankéři s oblibou říkají, že podobu českého bankovnictví devadesátých let neurčil ani Václav Klaus, ani Josef Tošovský, ale Miloš Jakeš. Je to výstižný bonmot – polistopadoví reformátoři totiž při zakládání bankovního trhu použili koncept, který připravil ještě „perestrojkový“ ÚV KSČ. V lednu 1990 se tak ze Státní banky československé vyčlenili budoucí hlavní hráči. Spořitelna dostala do…