A najednou zazvonil telefon

Začal bych chronologicky. Já ten příběh znám, ale pro čtenáře: Jak ses vlastně do Respektu dostal?

Byl jsem dlouhé roky, z toho pak posledních sedm let šéfredaktorem ve slovenského deníku SME. Situace tam se ale stala neúnosnou a po neshodách s vydavatelem jsem se rozhodl odejít. Vůbec jsem nevěděl, co budu dál dělat, do médií na Slovensku nebylo kam jít. Říkal jsem si ale, že se nějak uživím, že půjdu dělat cokoli, klidně třeba kopáče. V ten samý den, kdy jsem si balil v redakci věci do krabice, najednou zazvonil telefon. Z Respektu mi volal Marek Švehla, že u nich v redakci slyšeli, že odcházím ze SME, a jestli bych nechtěl do Respektu, že hledají šéfredaktora.

To zní kapku neuvěřitelně.

No mě skoro kleplo. Zaslechl jsem, že se v Respektu něco děje, ale ani ve snu mě nenapadlo, že je napadne mě oslovit. Za pět minut nato volal Karel Schwarzenberg a říká: „Potřebuju vás v Praze, přijeďte hned, pošlu pro vás letadlo.“ To jsem mu vymluvil, že žádné letadlo nechci, že si sednu normálně na vlak nebo přijedu autem.

Takže jsi vyrazil směr Praha.

Docela vyděšený, co tohle všechno má znamenat. Detaily toho, že je v Respektu průšvih a redakce se vzbouřila, jsem se dozvěděl, když jsem tam dorazil a sešel se s majiteli, Karlem Schwarzenbergem a Zdeňkem Bakalou. Ti mě přemlouvali, abych to vzal, potřebovali situaci v redakci uklidnit.

A…