Dobré informace z jakéhokoli patra podsvětí jsou základem naší práce

„Vyhledávání bezpečnostních rizik a latentního zločinu je alfou a omegou činnosti služby kriminální policie a vyšetřování. Nemůžeme se spoléhat jen na odposlechy, sledování. Musíme mluvit s lidmi ze zločineckého prostředí. S informátory, kteří mají přehled, co se děje. My jsme s nimi přestali efektivně mluvit, a musíme se k tomu vrátit. Základní je pro mě sběr informací, protože když nebudete mít relevantní informace, nemáte co vyhodnocovat. Čelíme nejen korupci a zneužívání státních financí, ale novým druhům kybernetických zločinů, praní špinavých peněz přes tzv. průtokové účty, dezinformacím a dalším výzvám vnitřní bezpečnosti. Kriminální policie to musí zvládnout,“ říká náměstek policejního prezidenta Tomáš Kubík, který má v referátu kriminální policii a policejní aktivity spojené s trestním řízením.

Pamatuji si, že ještě před pěti lety vzbuzovalo dění kolem policie obrovské vášně. Ve veřejnosti i mezi politiky. Vedly se nepodložené debaty o moci policejního prezidenta, o tom, jak policie může manipulovat trestní řízení. A také o korupci, údajné, státní správy nebo politiků. V posledních letech to utichlo. Čím to je?

Každá doba má svá témata. Korupce byla a je velkým a vděčným politickým tématem. Jde o téma do jisté míry populistické - a přiznejme si, že sliby dost často vyhrávaly volby. Objevovaly se spekulace, že politici hledali do vedení policie „své“ lidi a doufali, že pak budou moci mluvit třeba do vyšetřování. Nemyslím si, že by jim ten předpoklad vycházel. A i veřejnost asi pochopila, že ten systém je komplikovaný, má řadu pojistek, dozor státního zástupce, nemůžeme jen tak někoho obvinit nebo něco zamést pod koberec. Myslím, že debaty o korupci politiků souvisí i s náturou Čechů, že víceméně všechno, co je spojené s politikou, má podle názoru části veřejnosti nějaký korupční nádech. Některé případy se realizovaly, ale kriminální policie se v poslední době zaměřuje do míst, kde jsme dříve úplně nepůsobili. Na nižší úroveň, kraje, města, komunál. Máte tu sledované kauzy v Brně, Praze a další věci, ale protože to je latentní trestná činnost, tak si myslím, že policie musí posílit svoji schopnost korupci vyhledávat, a to je také jedna z našich priorit. Posilování operativně pátrací činnosti a věcí, které s tím souvisí. Musíme latentní trestnou činnost sami vyhledat, nemůžeme pracovat jen na základě trestních oznámení.

A je toho policie schopná? Vidět pod hladinu? Policie nemá v popisu práce jen vyšetřování zločinu, měla by mít přehled, co se v podsvětí děje, jaké zločiny se dějí kolem státních financí. Měla by mít přehled, co představuje skutečná bezpečnostní rizika, tam se zaměřit, to vyšetřovat - nejen se spoléhat na to, co kdo nahodile oznámí. To se pak jen pokoušíte zločin dohnat, nikoli mu předejít, nebo ho zachytit online.

Ano to vyhledávání bezpečnostních rizik a latentního zločinu je nezastupitelnou činností kriminální policie. Musíme mluvit s lidmi ze zločineckého prostředí. S informátory, kteří mají přehled, co se děje. My jsme s nimi bohužel z části přestali efektivně mluvit - a musíme se k tomu vrátit. Základní je pro mě sběr informací, protože když nebudete mít relevantní informace, nemáte co vyhodnocovat. Takže my si myslíme, že se musíme lépe naučit obsluhovat lidské zdroje a pracovat s nimi. Musíme vědět co se děje, to dělá kriminální policii silnou. Musíme oblast zločinu monitorovat, vědět o ní, vědět, jestli se tu neetablují zahraniční zločinci, kdo pere špinavé peníze, jaké jsou drogové cesty, jak se připravují finanční podvody. Ne, že bychom to dnes nevěděli, ale stále je co zlepšovat a posouvat věci dopředu.

Mimochodem, nakolik jsou pro vás zdrojem zveřejněné informace investigativních novinářů?

Registrujeme, že drtivou většinu informací zveřejněných v médiích jako „investigativní kauzy“ už policie měla, byla v obraze. Nevzpomínám si, že by v médiích bylo v posledních dvou letech zveřejněno něco, o čem by policie neměla poznatky Kdysi, ještě v první dekádě století, ano. Ale teď mi dělá spíš starosti, co vše se novináři dozvědí o vyšetřovaných kauzách, kde padlo obvinění, jak jsou ty informace často přesné. Je to vaše práce, chápu, ale nám to komplikuje život, obvinění a svědci se z mediálních zpráv často dozví informace, které mohou ovlivnit jejich výslech, mohou narušit a změnit paměťovou stopu a tím ohrozit proces dokazování.

Co si pod tím máme představit, čím vám práci kazíme?

Když zahajujeme trestní stíhání, už máme zadokumentované důkazy. Ale může se objevit ještě něco nového, můžeme objevit vazby na další pachatele a zveřejnění to může zhatit. Proto je přípravné řízení neveřejné. Vedeme výslechy obviněných, svědků, shromažďujeme nepřímé důkazy, indicie, máme strategii a zveřejnění ji může překazit. Ale je na nás, abychom se s tímto vyrovnali, vy děláte svou práci. Naše případy musí stát na důkazech - a já vidím, že kriminálka umí v poslední době kvalitně zpracovat důkazy; obvinění jsou, jak se říká, kovaná. To není jen můj dojem, dá se to doložit. V poslední době proto narůstá i počet dohod o vině a trestu a využívání institutu spolupracujícího obviněného.