Proč nemůže fakultní senát blokovat odvolání děkana Ševčíka

V českém mediálním prostoru se již delší dobu probírají aktivity děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslava Ševčíka a jejich důsledky nejen pro fakultu, kterou vede, ale pro celou VŠE. Její rektor Petr Dvořák usoudil, že Ševčíkovou vystupování VŠE eufemisticky vyjádřeno neprospívá a zahájil proces jeho odvolání. To logicky celou věc dále vyhrotilo: sociální sítě i veřejná prostranství se staly místem názorových střetů mezi děkanovými příznivci a odpůrci. Byť jsou tyto výměny řízeny obvykle spíše emocemi než fakty, kauza Ševčík nabývá rovněž významný právní rozměr. Zaprvé může obsahově posloužit jako testovací pole pro zodpovězení otázky, kde se nacházejí přípustné ústavněprávní limity svobody projevu u akademických funkcionářů. Zadruhé, snaha odvolat děkana Ševčíka se dle všeho zadrhla na neshodě ohledně právně souladného naplnění podmínek tohoto procesu. Tento text se bude věnovat druhému z problémů.

Proces odvolání děkana je jedním z úhelných kamenů komplexního vztahu mezi univerzitami a jejich fakultami. Ty nemají právní subjektivitu, ale řadu činností vykonávají fakticky nezávisle na univerzitě a samozřejmě disponují vlastními samosprávnými orgány. K nim patří především členy fakultní akademické obce volený akademický senát, který mj. volí kandidáta na děkana a má také právo navrhnout rektorovi jeho odvolání. Vysokoškolský zákon však v ustanovení § 27. odst. 3 předvídá i další variantu odvolání děkana: „Rektor může odvolat děkana z vlastního podnětu, a to pouze po předchozím vyjádření akademického senátu fakulty a se souhlasem akademického senátu veřejné vysoké školy v případě, kdy děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty.“

Právě tento postup zahájil rektor Dvořák vlastním podnětem již na jaře tohoto roku, akademický senát VŠE pak souhlasil s odvoláním Ševčíka potřebnou většinou v červnu. Akademický senát Národohospodářské fakulty své projednání stejného bodu v tentýž měsíc přerušil. V jednání pokračoval až 30. října, přičemž výsledkem zasedání byl závěr, že se k podnětu rektora vyjadřovat nebude, neboť se „nehodlá podílet na pochybném postupu rektora VŠE při procesu odvolání děkana této fakulty“. Reálně tento krok podle fakultního akademické senátu znamená, že proces odvolání děkanem z důvodu chybějícího zákonem požadovaného vyjádření fakultního akademického senátu nemůže být dokončen. Tuto tezi podpořilo také stanovisko zpracované právní kanceláří Nielsen Legal, které je na stránkách Národohospodářské fakulty volně ke stažení.

Uvedený pohled ale nemůže obstát, a to již na úrovni gramatického výkladu. Citované ustanovení zákona jasně rozlišuje mezi úkoly fakultního a univerzitního akademického senátu: u prvního je vyžadováno „vyjádření“ k podnětu rektora, u druhého „souhlas“. I neprávník - myslím - sezná významový rozdíl mezi oběma termíny a z toho snadno odvodí, že fakultní akademický senát na rozdíl od svého univerzitního protějšku nemá pravomoc procesu odvolání zabránit.