Do Brna a zpět, kulatej je svět

Je středa na konci května a z karlínské kanceláře vycházím o něco dřív. Rozhodl jsem se totiž vyrazit na jedinečný výlet do Brna. Je to už patnáct let, co ukončila svůj rozlet brněnská hudební funková raketa jménem Narvan. Dne 13. dubna 2000 v jedné vteřině - poté, co na turné se skupinou Buty zahynuli při dopravní nehodě zpěvák a skladatel Mario Feinberg a kytarista Martin Pokora.

Spřízněné kapely, tři osiřelí muzikanti „Narvani“  a přátelé skupiny pořádají na jejich počest vzpomínkovou akci, na které vystoupí hned několik Narvanu blízkých kapel. A samo sebou i Narvan! Ještě než před pátou odpolední nasednu do vlaku Joseph Haydn směr Brno, volám do Sona a ověřuji, zda budou k mání lístky na místě. Budou!

Kapelu v 90. letech zformoval bouřlivák Feinberg. Svéhlavý „ředitel zeměkoule“, který dovedl lidi kolem sebe zprudit, aby si je vzápětí naklonil a získal, se dokázal obklopit brněnskými muzikanty, se kterými vytvořil originální pojetí funku a rocku, s nímž rozčeřil stojaté vody tehdejší české pop music. To všechno se mi honí hlavou a znovu si omílám texty, které jsem slyšel snad tisíckrát. „Člověk na svět přichází, ten s ním točí, jen pomalu mu dochází, vlastní stín že nepřeskočí, a smysl kamsi uniká, cíl se ztrácí, že ten svět je kulatej, všechno jak bumerang zase se zpátky vrací.“

Ve vlaku je klid. Těším se. Procházím brněnskými uličkami směr Sono centrum. Uvnitř klubu je dlouhá fronta na lístky, na obrazovkách se promítají staré fotografie kapely. V sále je ve vzduchu cítit zvláštní nostalgie, napětí. Jsem tu sám, téměř nikoho neznám, přesto je to tu tak nějak důvěrně známé. Když tisíckrát slyšíte ty desky, přečtete si řídce dostupné rozhovory a články, je to najednou váš svět. Objednávám si pivo, sedám si a čekám, co bude.

Po úvodním slovu otevírá večer energická post rock’n’rollová kapela Kontrolla, v níž hrají Zdeněk Smetana a Hans Machala – rytmická sekce Narvanu. Odhaduji, že v sále je nyní tak 400 lidí, většině je 35–55 let. Ti starší přivedli své dvacetileté děti. Přichází kapela Výlet, ve které dříve hrál a zpíval kytarista Narvanu Marty Pokora. Podle Narvanů kamarád, srdcař a tmel kapely, dle jiných nenápadný rokenrolový dělník. Svým klubovým hitem Hej Donny přivádí Výlet publikum do varu. O vzpomínkovou pohodu se starají Buty, kteří vystupují jako třetí.

„I tuhle jsi prý měl, Mario, rád, jak mi teď kluci řekli,” uvedl Radek Pastrňák píseň Nad stádem koní. A je to tu. Na pódiu jsou všichni tři „pozůstalí” Narvani. Kytarista Libor “Mikeš” Mikoška za rytmu pecky L.O.V.E. zahajuje koncert: „Kluci jsou sice mezi náma, akorát my je nevidíme, ale jsou tady. Mario, Marty, ahoj!” Na pódiu se postupně střídá několik umělců, aby zazpívali či doprovodili písně Narvanu. Na diváky postupně přenášejí atmosféru písní Déšť či Poslední vlak, rozjíždějí divoké funky skladby Superstar, zahrají dojemné Pomalu se probouzím nebo hity jako Kulatej svět a Snadná ulice. Lidé zpívají a tancují. Za tónů současné Mikešovy kapely Lidopop sál pomalinku vychládá.

Marně se snažím nějak socializovat, jenže pokus o „dojezd” po boku Brňáků mi nevychází, jdu tedy na vlak. Venku ještě rychle vysmeknu poklonu Milanu Strakovi z Buty a spěchám, abych vlak stihl. Potkávám dva kluky. Dáváme se do řeči. Vlak kolem jedné ranní už nedoběhnu. Dáváme pivo v nedaleké knajpě. „Fakt seš z Prahy? To jsi jel až z Prahy kvůli Narvanu?” Nevěří mi Kuča, jeden z dvojice, a pokračuje: „On sem jede z Prahy, má tričko Narvan a ty bys ho nenechal přespat u sebe doma?“ ptá se kámoše.

Z toho naštěstí sejde. Loučíme se, jdu sám nočním Brnem, městem, „kterému zlomili páteř“, jak o Brně údajně pravil Mario. „Tak už ti svítá, když chlad samoty na tebe dejch," jak zpívá v písni Poslední vlak. Já beru první ranní a nechám se uspávat jízdou. Než usnu, přemýšlím o hvězdě Narvan. „Chci bejt spokojenej sám se sebou, nestydět se za to, co jsem řekl nebo udělal, stát si za svým, bejt v určitejch věcech nekompromisní. Sláva a úspěch přijít může nebo ne (…) Ale vlastní názory, pocit, že děláš dobře to, co má určitý smysl, podívat se sám sobě do očí a nesklopit zrak, to je přece daleko víc,“ řekl Mario v rozhovoru s J. Petričkem.

Po dnešku můžu říct, že se vám to, Marty a Mario, podařilo!

Autor je manažer a hudebník z Prahy.