Solidarita s uprchlíky Česko nemine

V diskusi o dobrovolném přijetí či nepřijetí uprchlických dětí bez rodičů z Řecka, ve které se již 11 evropských zemí dohodlo na relokaci celkem 1600 dětských uprchlíků a jen takové Portugalsko jich přijme 500, zaniká v české debatě nepopulární diskuse o budoucím společném evropském azylovém systému (SEAS), budoucí solidaritě neboli budoucí distribuci žadatelů o azyl.

Evropská komise finišuje v jednáních s členskými státy a s přípravou Nového EU paktu o migraci a azylu, jak jej vznešeně oznámila již před půlrokem předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Komisařka pro vnitřní záležitost Ylva Johansson poctivě objížděla členské státy EU včetně Česka a snažila se najít kompromis, který by byl přijatelný pro všechny státy evropské osmadvacítky. Pravdou je, že kompromis se zeměmi V4, které nechtějí slovy českého premiéra přijmout žádného uprchlíka, zato chtějí přijmout maximum evropské solidarity v podobě nejrůznějších dotací, se hledá složitě - přesto se však rýsují obrysy budoucího paktu.

Jižní, chudší a migrací velmi zatížené křídlo zemí EU – Španělsko, Malta, Řecko, Itálie a Kypr – dlouhodobě volá po pomoci ostatních členských států s vyřizováním azylových žádostí a integrací uprchlíků. A povinné kvóty vlastně nebyly ničím jiným. V dubnu tohoto roku ve své společné pozici nazvané moderně Non-paper o reformě SEAS požaduje jižní pětka stálý a závazný systém relokace žadatelů o azyl do dalších zemí EU - s tím, že by měla zmizet mandatorní odpovědnost prvních zemí vstupu za vyřízení všech azylových žádostí a integraci všech uznaných uprchlíků.

Navrhují při relokacích zohlednění již existujících vazeb uprchlíků v jiných zemích EU, například vazeb rodinných nebo předchozí pobyt či studium uprchlíka v dané zemi. Neexistuje-li žádná vazba konkrétního žadatele na jiný stát EU, mělo by být rozhodnuto o relokaci do jiné členské země EU bez ohledu na osobní preference uprchlíka a na základě automatického mechanismu zohledňujícího například HDP konkrétní země.

Největší země Evropské unie – čtyřka Německo, Francie, Itálie a Španělsko - pak v krátkém společném dopise ministrů vnitra zaslaném rovněž v dubnu tohoto roku Evropské komisi požadují návrat společných záchranných operací na moři a hlavně povinný pre-screening všech migrantů a uprchlíků již na vnějších hranicích EU, aby zjevně nedůvodní žadatelé mohli být co nejdříve vráceni. Avšak pro všechny ostatní uprchlíky navrhují ministři vnitra zmíněných zemí opět povinný mechanismus distribuce, zejména v případech značného zatížení některého z jižních států EU. Výslovně uvádějí, že pokud některý členský stát nabízí jinou formu solidarity, než je přijetí relokovaných uprchlíků (typicky ČR, pozn. autora), musí být tato pozice pouze výjimečná a dobře odůvodněná.

Samozřejmě nemůžeme vědět, jak bude konečný kompromis vypadat, ale můžeme s jistotou říci, že solidarita s uprchlíky Babiše nebo Orbána nemine, pokud tedy chtějí i nadále masivně čerpat finanční solidaritu bohatších členských států EU. I z tohoto pohledu je zatvrzelé odmítání pomoci hrstce nezletilých dětí bez rodičů nejen nehumánní, ale i dosti neprozíravé.

Autor je ředitelem neziskové Organizace pro pomoc uprchlíkům