Převaděče nahrazují chytré mobily a GPS

Věcný komentář o uprchlické krizi je k přečtení v aktuálním Economistu:  “Podívejme se na krizi v širší perspektivě. Po moři letos do Evropy doplulo zatím 270 tisíc žadatelů o azyl. To je více než v celém roce 2014, ale stále připadá jeden žadatel o azyl na 1900 Evropanů - a mnozí z nich budou odmítnuti a vráceni zpět do vlasti.

Mnohem chudší části světa zažily mnohem větší přílivy běženců. Malý Libanon přivítal 1,1 milionu Syřanů, již nyní tvoří zhruba čtvrtinu místní populace. Turecko jich přijalo 1,7 milionu. Tanzanie, kde průměrná životní úroveň tvoří jednu padesátinu životní úrovně EU, desítky let s minimem stížností hostila stovky tisíc vyhnaných Konžanů a obyvatel Burundi. V kontrastu s tím země EU se skřípěním zubů souhlasily, že z přehlcených hraničních států Itálie a Řecka během dvou let převezmou směšných 32256 uprchlíků.”

Komentář dále zmiňuje různé studie o dopadu imigrace - obvykle zakládají více soukromých firem než místní obyvatelé a přinášejí nové know-how. The Economist za hlavní předpoklad jejich dobré integrace považuje to, aby mohli mnohem snáze než dnes pracovat. V zaměstnání se postaví na vlastní nohy a získají v nové zemi místní přátele.

Zde je mimochodem pořadí zemí, kde žije nejvíce uprchlíků. Česko zavalené vlnou strachu z uprchlíků je na 95. místě…

K příjezdu tisíců uprchlíků z Budapešti do Mnichova přidám fotografii z deníku The Guardian, která náladu v bavorské metropoli dokonale symbolizuje. Policie musela požádat mnichovské občany, aby už na přivítanou nepřiváželi žádné dary. Oblečení, jídla, hygienických pomůcek bylo nasbíráno jednoduše přespříliš a nebylo kam je dávat.

Kdo vyfotí podobný snímek s českým policistou, toho zvu v pražském Karlíně na kávu.  Reportáže z Mnichova si můžete přečíst v němčině i angličtině.

Němečtí politici si samozřejmě uvědomují, že integrace nově příchozích nebude tak idylická jako tento letní snímek. V rozhovoru pro Die Zeit o tom promluvil ministr vnitra Thomas de Maiziere: „Budeme si muset zvyknout na obrovské změny, které budou nutné všude. Ve školách, v policii, ve zdravotnictví, ve výstavbě bytů. Dokonce počítám s nutností změnit ústavu.“

Křesťanský demokrat však tuto výzvu – na rozdíl od českých politiků – nepopisuje jako hrozbu, ale také jako šanci, jak posunout Německo vpřed: „Část našich strnulých pravidel se tím může uvolnit.“ Cílem zmíněné ústavní změny je například odstranění některých byrokratických překážek rychlejší pomoci a integraci žadatelů o azyl.

Thomas de Maiziere, dlouhodobě velmi blízký spolupracovník kancléřky Merkelové, si samozřejmě uvědomuje náročnost integrace nově příchozích - jen se náročností úkolu nenechá zastrašit a ubezpečuje zemi, že úkol zvládne. Integrace přitom podle něj bude mnohem náročnější než v minulosti. Podíl de facto analfabetů mezi dospělými běženci se například odhaduje na 15 – 20 procent. „V jejich případě si budeme muset zvyknout, že na rozdíl od dosavadní praxe například budou moci pracovat již v době, kdy ještě nezvládnou základy němčiny.“

Nově příchozí budou také jiní než čtyři miliony muslimů s tureckými kořeny, kteří zatím v Německu žijí. „Přijdou stovky tisíc muslimů vychovaných v arabské kultuře. Francouzský kolega mi říkal, že jejich integrace je jiná než v případě tureckých přistěhovalců,“ řekl dále ministr v rozhovoru, který vyšel v novém tištěném vydání Die Zeit.

V listu The New York Times vyšel pozoruhodný článek o tom, jak moderní technologie mění migraci i životy uprchlíků. Cituji z něj krátkou pasáž:

„Převaděči přicházejí o byznys, protože lidé díky Facebooku jdou na cestu sami,“ říká Mohamed Haj Ali (38), který pracuje pro Rozvojovou a humanitární organizaci adventistů v Bělehradě - důležité zastávce migrantů. Pochází ze Sýrie, ale žije v Srbsku již tři roky; pomáhá tam migrantům a poslouchá jejich příběhy.

Vypráví, že nejprve běženci platili převaděčům po většinu své cesty do EU. Ale desítky tisíc Syřanů, kteří dokončili své putování, pak začali své zkušenosti sdílet na sociálních sítích – dokonce i přesné GPS polohy každého pohybu na trase do Evropy, které automaticky zaznamenaly jejich chytré telefony.

I proto současní uprchlíci platí už jen zhruba polovinu ceny, kterou si převaděči účtovali na počátku syrské války, říká pan Ali. Jedinou částí cesty, za kterou většina migrantů pořád platí, je přechod hranice z Turecka do Řecka. Jinak už mají pocit, že cestu zvládnou sami - s pomocí GPS na svých telefonech.

The Economist přináší ještě detailnější analýzu, ve které popisuje například Finsko a tamní somálskou komunitu. Severská homogenní země byla počátkem 90. let naprosto nepřipravena přijmout běžence, tehdejší somálská krize si to ale vyžádala.

Mezitím už ve Finsku žije 16 tisíc Somálců, kteří tvoří po Rusech a Švédech třetí nejpočetnější menšinu. Somálci tvoří jakýsi magnet pro příchod další generace běženců z jejich země - každý čtvrtý žadatel o azyl ve Finsku je ze Somálska.

Finové v 90. letech od prvotního odmítání cizinců museli přejít k řešení výzev: k nabídce jazykových a integračních kurzů, k budování lepších uprchlických přijímacích zařízení, k přípravě učitelů na žáky z jiné kultury mnohdy traumatizované válkou a hladem, ke komunikaci s obyvateli měst a čtvrtí sousedících s uprchlickými centry, na mobilizaci občanské společnosti - a především na usnadnění vstupu uprchlíků do zaměstnání. To vše vyžaduje změnu řady zákonů a spoustu plánování a politické vůle.

Něco podobného v příštích letech zřejmě čeká i postkomunistické země východní Evropy. Ty jsou zatím ve fázi odmítání toho, že ze společností, odkud víc obyvatel emigruje do bohatých zemí, se mění v místa, kam naopak cizinci spíše přicházejí. Čím dříve se úřady a občané na novou realitu začnou prakticky připravovat, tím budou výsledky integrace imigrantů v budoucnu lepší.

Finsko ukazuje, že to není jednoduché, 38 procent tamních původem somálských mužů je bez zaměstnání. Ale pozitivních příkladů je také dost: k úspěšným spisovatelům patří Nura Farah, někdejší uprchlice a vystudovaná přírodní vědkyně Fadumo Dayib zase po studiu na Harvardu uvažuje o tom, že se bude ucházet o post somálské prezidentky.

Video: Patnáctiminutový dokument o ztracené syrské generaci, dětech mezi uprchlíky.

Kulturní tip: Hasta la Vista! ČT art 3.9.2015  20:20. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nic je nemůže zastavit – dokonce ani jejich handicap: jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý.