Ve věku 80 let zemřel ilustrátor a kreslíř Kája Saudek

Ve věku 80 let zemřel v motolské nemocnici ilustrátor a kreslíř Kája Saudek.  Byl tu od roku 2006, kdy upadl do kómatu poté, co mu v krku zaskočilo sousto. Krále českého komiksu z něj vytvořil zejména jeho nezaměnitelný styl: pevná dynamická linka, nadsázka, ironický odstup, nezbytná erotika a osobitý humor. Byl přitom nejen výjimečný kreslíř, ale i „lettrista“. Jeho neslavnějším dílem je Muriel a andělé z roku 1969. I tomto případě Kája Saudek použil svou oblíbenou metodu, když své hrdiny maloval podle skutečných lidí. Muriel dostala tvář herečky Olgy Schoberové, hlavního záporného hrdinu generála Xerona pak vytvořil podle svého bratra, fotografa Jana. Zde je recenze otištěná po novém vydání knihy: 

Se Saudkem se v poslední době roztrhl pytel. V Olomouckém muzeu umění je do půlky května otevřena výstava Hommage à Kája Saudek. Koncem loňského roku vyšel reprint beznadějně vyprodané velké Saudkovy monografie. A samozřejmě to hlavní, vydávají se znovu jeho díla. Nedávno tak přišla na řadu jeho vrcholná práce Muriel a andělé a s ní otázky: Byl Saudek nejlepším zdejším komiksovým kreslířem 20. století? A je tato kniha vůbec nejlepším československým komiksem všech dob, jak v roce 2009 určily výsledky ankety na webu Komiksárium?

Kladná odpověď na obě otázky je přinejmenším méně troufalá než u jiných autorů a děl. Zní to jako klišé, ale Kája Saudek byl za svého aktivního života opravdu nedoceněný. Umělecky nejsilnější období prožil koncem šedesátých let a za normalizace. Komiksu jakožto pokleslému buržoaznímu umění přitom za minulého režimu pšenka nekvetla. A Saudkovi obzvlášť, neboť svým stylem připomínal americkou výtvarnou školu. A tak jen balancoval v rámci možného: řadu komiksů ilustroval a publikoval v různých polooficiálních časopisech.

Zajímavé při tom je, že v Saudkově stylu ani vyprávěných příbězích nelze hledat promyšlenou politiku ani jednoznačnou protirežimní revoltu, která by se pacifikovala zásahem cenzury. Byl velmi ovlivněn americkým komiksem, ale láska k němu byla čistě umělecká; měl prostě smůlu, že jeho inspirace byla „buržoazní“ provenience.

Saudek bezesporu měl talent a nápady, aby se stal jednou z výrazných světových kreslířských osobností, doba ho ovšem limitovala. Uniknout do primárně dětských časopisů znamenalo vytvářet komiks jako pouhý doplněk; rozsahu a cílové skupině Saudek musel přizpůsobit svou tvorbu. Ve svobodné době už na svůj dřívější talent nenavázal a nakonec následovala nepřízeň osudu: od roku 2006 je Kája Saudek v kómatu.

Z originálu

Svobodná, divoká, sebevědomá, emancipovaná a přitom vzezřením velmi ženská. To je Barbarella, hrdinka komiksu podkresleného erotickou linkou, který vznikl ve Francii počátkem šedesátých let. Táž Barbarella se stala inspirací pro scénáristu Miloše Macourka při tvorbě filmu Kdo chce zabít Jessii – a její inspirační otisk má na sobě rovněž Muriel.

Komiks podle Macourkova scénáře Saudek dokreslil v roce 1969. V Československu však vyšel jako celek poprvé až po listopadu 1989 , kdy se „otevíraly trezory“ s produkcí, jež vznikala v dozvucích Pražského jara. Náklad z roku 1991 nebyl knihařsky příliš zdařilý, byl vytvořen z tiskařských podkladů; originály se totiž před lety Saudkovi ztratily nebo je snad někomu dal - což prý u tohoto bohéma nebyla žádná výjimka. Vydání se záhy vyprodalo a čtenáři museli čekat přes dvacet let na novou edici. Ta už vznikla ze znovunalezených originálů. A zájem o Saudka dokládá i to, že jejich plánovaná aukce s vyvolávací cenou šest milionů byla zrušena kvůli soudní při o vlastnictví díla.

Příběhy Barbarelly i Muriel patří do žánru sci-fi a ani jeden z nich si neklade nijak složité otázky. Jak upozorňuje i Tomáš Prokůpek v doslovu, Muriel je v prvé řadě výjimečná tím, že na svoji dobu pracovala s nezvyklým formátem. Frankobelgické komiksy vycházely nejprve po dvojstranách v časopisech, proto měla každá svoji minipointu. Souborné osmačtyřicetistránkové vydání „alba“ následovalo až posléze.

Americké komiksy zase vycházely v malých brožovaných čtyřiadvacetistránkových sešitech a v případě komerčního úspěchu se jednalo o „neverending story“. Stotřicetistránkový příběh vydaný najednou bez vnitřního rozdrobení byla výjimečná věc a přeskočila tradici dnes známých grafických novel o deset let. A to původní plán dvojce Macourek-Saudek čítal dokonce dvanáct obřích dílů. Protože však pracovali do šuplíku, dotáhli do konce jen první dva (druhý díl Muriel a oranžová smrt vyšel v předstihu už v roce 2009).

Žena není majetek

I příběhová linka je vcelku jednoduchá. V naší době ztroskotá a zemře návštěvník z budoucnosti, který vzezřením připomíná anděla. Záchranná mise jeho kamarádů s cílem mrtvého přítele odvést zpět a následně oživit je úspěšná. Do své doby berou na návštěvu také lékařku Muriel, která se do mrtvého zamilovala. A coby bezpečnostní dozor s sebou odvezou i generála Xerona.

V utopistické budoucnosti znají lidé slovo válka jen z dávných vyprávění. Tady panuje všudypřítomné milování a láska, pro něž je jedinou podmínkou svobodná vůle všech zúčastněných. Generál je zde pochopitelně nesvůj - už proto, že je sexista, který musí snášet lekce z feminismu. Muži a ženy z budoucnosti mu trpělivě vysvětlují, že žena není majetek ani kořist – a Xeronovy představy o životě jsou tak zdrojem scenáristicky vděčných drobných konfliktů. Nejhůř však pochopitelně Xeron snáší, že v budoucnosti neznají armády. A protože nechce, aby jeho profese byla zbytečná, začne jednat…

Bezesporu lze při troše imaginace číst Muriel jako symbolickou kritiku doby, jako odmítání násilí a armády coby způsobu řešení konfliktů. Předobraz lepších zítřků a volání po lepší společnosti se promítá i do podoby armády 20. století, je totiž jen jedna – světová pod vlajkou OSN. Doba vzniku a její symboly se do knihy jistě otiskly. Přesto se pořád primárně jedná o docela dobré sci-fi; je to groteskní zábava plná akce, vtipných scén a žánrové stylizace. Oddechová četba, která si ze sebe dělá legraci a sama ví, že není ničím víc.

Je-li v něčem komiks Muriel a andělé opravdu výjimečný, pak je to kromě délky výtvarné zpracování. Saudkova kresba čtenáře zcela pohltí, nedá mu vydechnout a žene ho dál a dál. Každé políčko je vycizelováno do detailu a opakované čtení je příležitostí k důkladnějšímu prohlížení a objevování. Příběh má spád a pozorného čtenáře na každém koutu čeká aspoň malý vtípek. Pokud se čtenář ke knize vrací, pak především pro vizuální zážitek. Jednotlivá políčka jsou uměleckými artefakty, komiksovými obrazy; pěkným pokoukáním.

Fotoparát s rozbitým zoomem

Oku lahodí i hra s perspektivou; střídání detailu, polocelku a celku je velmi „filmové“. I rychlé změny prostředí působí velmi živě. Stylem vyprávění Muriel vskutku připomíná spíš stříbrné plátno než klasickou komiksovou školu. A jednu filmovou disciplínu ovládá Saudek skutečně na výbornou – střih. Ten jde nejlépe připodobnit výběru i způsobu kladení políček za sebe. Klasická evropská komiksová škola v porovnání se Saudkem připomíná fotoaparát s rozbitým zoomem.

Kniha drží Saudkův atypický čtvercový formát, jenž umožňuje rozbít klasickou kompozici a více si hrát s prostorem. Celostránkové kresby jsou střídány dynamicky řazenými políčky různých tvarů, jež vytvářejí onen pocit rychlosti. Autorovo nadání naštěstí neutíká k abstrakci a zůstává komiksově čitelné. Způsob zpracování, zachycení událostí není nikdy nahodilý a má svoji významotvornou roli. Saudek zásadně ovlivňuje pocity čtenáře. Je to skoro učebnicový příklad, který dokládá, že u komiksu není důležité jen to, co se vypráví, ale také jakou formou se to vypráví.

I s objekty, které zasahují až ke krajům papíru a „vykukují“ z předkresleného čtverce, si tiskárna na rozdíl od devadesátých let poradila na výbornou. Komiksu sluší pevné desky, poctivá gramáž papíru i barevně sladěná záložka s obálkou.

Saudkovi fanoušci mohou pozorovat i drobné rozdíly mezi verzemi. Ty vznikly dodatečnými zásahy Saudka do originálu až poté, co byly vyrobeny tiskařské podklady. Tu se objeví překreslené oči, dokreslené bubliny ve vodě či vylepšené vlasy. Důvod? Pravděpodobně nenechavost perfekcionisty.

Technickému zpracování i Saudkovu jménu odpovídá i prodejní cena, která se nikterak nedrží při zemi. Necelá tisícikoruna za stotřicetistránkový komiks ukazuje, že si vydavatel počínal sebevědomě. Saudek se zkrátka (vy)prodá, ať stojí, co stojí. A to neplatí o žádném jiném komiksu na českém trhu.

A co tedy za svoje peníze čtenář dostane? Bezesporu to nejlepší, co se u nás od Aše až po Jasiň za posledních sto let v komiksu událo. Pořízením knihy kupující získává významný kus československé komiksové historie. Saudkovo vrcholné dílo je tak dobré, že se paradoxně zároveň zdá promarněnou příležitostí. Kdyby Saudkův výjimečný ilustrační styl vyprávěl silný příběh, mohl vzniknout nadčasový komiks světového formátu.

Otázka pochopitelně může znít, zda by něco takového autor vůbec chtěl a zda by to pak ještě byl Saudek. Protože Muriel a Andělé je brak, který si se svojí brakovostí hraje tak náramně, že by mu vážnější či méně stylizovaný způsob vyprávění ubral na duši.

Autor je teoretik komiksu