Schumacher a ti druzí: Jak opravit mozek
Život s poraněním mozku bývá mimořádně těžký. Ale i tady je místo pro malé zázraky. Přečtěte si text Petra Třešňáka v aktuálním Respektu 7/2014
„Možná nebudete umět polykat. Nebo vám u jídla místo slin začne téct pot. Nevzpomenete si na své jméno, nepoznáte se v zrcadle. A když budete chtít někomu říct, jak se cítíte, dokážete jenom neartikulovaně vřískat.“ Tak přibližuje Američan Michael Manson, manažer případů traumatického poranění mozku, ve své knize Head Cases situace, které prožívají jeho klienti. Telefonují mu zoufalí příbuzní a pacienti ze všech koutů Spojených států, on za nimi pak jezdí domů a snaží se pro ně najít vhodnou pomoc.
Na počátku stojí vždy prudký úder do hlavy. Ve zlomku vteřiny rozmačká povrch měkké mozkové tkáně, usmrtí stovky miliard nervových buněk, někdy rovnou roztrhá spletitou informační síť i s uloženými daty nebo vepsanými funkcemi. Otřesené neurony záhy začnou otékat, takže ztráty nejsou u konce.
Zánět se mozkem rychle šíří a tlačí na lebeční dutinu či hlubší části nejdůležitějšího orgánu lidského těla. V přetlaku dochází kyslík, umírají další přidušené buňky a s nimi se hroutí i části softwaru supervýkonného počítače, jenž řídí naši pozemskou existenci. V tu chvíli nikdo nedokáže určit, které úseky jsou mrtvé nebo poškozené a jak přesně se handicap projeví, až člověk otevře oči. Teprve po 72 hodinách otok vrcholí a tkáň se pomalu začíná vzpamatovávat – pokud jde vše dobře.
Když Manson poprvé navštíví klienty, mají tuhle fázi už dávno za sebou a s následky kalamity se učí žít. Jejich tělo je neposlouchá, většinou trpí prudkými bolestmi hlavy. Mají problémy se soustředit, paměť vynechává či nefunguje vůbec. Jsou dezorientovaní, vzteklí a depresivní, jejich rodiny trpí. Manson je vyslechne a v databázích specializovaných klinik, rehabilitačních center a terapeutických programů napříč Spojenými státy hledá službu, jež by jim pomohla.
Čekací lhůty na lůžka jsou i několik let, řada pacientů kritéria pro přijetí vůbec nesplní. Přístup k intenzivní a dlouhodobé rehabilitaci mozku není v řadě zemí světa zatím vůbec samozřejmý. Cesty k zahnání noční můry mozkového traumatu existují – jen jsou zatím velmi málo prošlapané.
Více se dočtete v tématu Petra Třešňáka, které najdete v akutálním Respektu 7/2014.
V úterý 18. února od 13 hodin proběhne online rozhovor s Petrem Třešňákem na téma výchova dětí s těžkým autismem. Ptejte se již nyní.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
