Prezident snů

Byl to nabitý den. Ráno hodil do koše pozvání na vojenskou slávu v Moskvě a otočil tak kormidlem nejvyšší politiky, odpoledne dřepěl mezi romskými dětmi v zapadlé vesnici na dalekém východě Slovenska a večer plamenně přednášel ve školní jídelně obyvatelům Bardejova, kteří si přišli poslechnout jeho výzvu ke správnému a úspěšnému žití. 

Teď sedí v měkkém křesle vyhlášené bardejovské restaurace a na otázku, co chce po sobě zanechat, až skončí ve funkci, říká: „Byl bych moc rád, kdyby si mě lidé zapamatovali jako člověka, který se držel zásad slušnosti a morálky a který udělal vše pro to, aby se Slovensko posunulo vpřed.“

Jakkoli banálně tato věta zní, je ozvláštněna příběhem muže, jenž ji vyřkl. Teprve před rokem byl zvolen do čela státu a i pro ty jeho občany, kteří si jej zvolili šedesátiprocentní většinou, byl velkou neznámou, protože nikdy předtím v politice nepůsobil.

Po deseti měsících v úřadě lze říci, že vypadá tak trochu jako zjevení, a to i z českého pohledu. Od éry Václava Havla uplynulo hodně let a už jsme odvykli tomu, že prezident se zcela jasně a beze strachu z velkých slov hlásí k Západu a že jeho projevy jsou precizně vybroušenou oslavou svobody, solidarity a lidských práv.

Je to tak nečekané, že se člověk neubrání otázce: myslí to ten člověk vážně, ví, co dělá, anebo jsme svědky nějaké náhodné hry, politického kýče, jež brzy vyprchá a rozplyne se v šedivém průměru, či snad – ještě hůř – ve zradě původních idejí? Na odpověď si musíme počkat, nicméně dosavadní příběh tohoto muže může mnohé napovědět.

Zatím mnohé nasvědčuje tomu, že slovenští voliči měli šťastnou ruku a že samotný Kiska je odhodlán vyšlapat si v této funkci „cestu do nebe“. 

Koncem léta roku 2012 vešel do kanceláře známé PR agentury v centru Bratislavy, v níž v té chvíli právě seděl jeden z jejích šéfů Roman Krpelan, svěží padesátník a řekl: „Chci se stát prezidentem.“ Představil se jako Andrej Kiska, ale Romanu Krpelanovi to jméno nic neříkalo. Kromě toho jeho agentura ani nedělala politické kampaně. Nicméně Krpelan se rozhodl, že to s podivným zákazníkem neformálně zkusí – a pomohl mu sestavit profesionální tým.

Teď, v březnu v roce 2015, popíjí Krpelan kávu ve velkoryse zařízené kavárně na okraji centra v Bardejově a čeká, až si prezident Kiska odpočine, aby byl připraven na večerní debatu s občany. Je totiž šéfem prezidentova tiskového oddělení, což jinými slovy znamená, že celé dny tráví po jeho boku.

Kdo je tedy doopravdy ten neznámý člověk, kvůli kterému opustil dobře placené místo v agentuře? Krpelan působí dojmem chladného profesionála a ani tentokrát nehne brvou, nicméně přiznává, že si tuto otázku sám v uplynulých měsících často kladl. Ví, že jeho odpověď nezní pro podezřívavé uši příliš důvěryhodně, přesto jinou nemá: „On si doopravdy myslí to, co říká a dělá.

Překvapivé zvolení Andreje Kisky slovenským prezidentem vyvolalo před rokem otázku, jak se byznysmen a filantrop bez politických zkušeností zhostí své role. Zatím mnohé nasvědčuje tomu, že slovenští voliči měli šťastnou ruku a že Kiska je odhodlán vyšlapat si v této funkci „cestu do nebe“.

Profil prezidenta Kisky čtěte v novém Respektu 15/2015, který vychází v úterý 7. dubna (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).