Nelevituji, koukám do poznámek

V Česku patrně nebude mnoho lidí, kteří mají na YouTube sestřih svých slavných výkřiků. Robert Záruba je má a pro zábavu nebo ze zvědavosti si je přehrálo už bezmála čtyři sta tisíc lidí. Na důvod není tak složité přijít: nyní šestačtyřicetiletý komentátor už nějakých dvacet let vstupuje do českých obýváků, aby jejich osazenstvo provedl okamžiky, které mají tak rádi – úspěchy českých hokejistů na světových turnajích. A byl to zřejmě právě Záruba, kdo se jako první nebál pustit do sportovního komentování emoce, pro někoho přehnané, pro jiné vítané.

Každopádně i díky nim a díky dnes už legendárním průpovídkám typu „Přepište dějiny“ nebo „Vítej, zlatý hattricku“ je tu Robert Záruba jedním z nejznámějších sportovních komentátorů. U popularity ale ojedinělost Zárubova profesního příběhu zdaleka nekončí. Za fasádou muže, jenž se s Čechy tak hlasitě raduje z důležitých góóóóólů, lze najít novinářskou osobnost, jež do detailu přemýšlí o své práci a snaží se ji přiblížit nejlepším světovým parametrům.

Všichni oslovení lidé z branže se shodují, že výsledkem téměř dvacetiletého Zárubova profesionálního snažení je na české poměry prvotřídní tým, který pracuje s promyšlenou – samozřejmě Zárubovou – koncepcí. Zárubovi podřízení s úsměvem prohlašují, že zatímco oni pracují, aby žili, Robert, jak jej titulují, žije proto, aby pracoval.

Jak se postupně propracovával k současné pozici? Odkud bere inspiraci a v čem je jeho výjimečnost? Čtěte v novém Respektu 23/2014, který vychází v pondělí 2. června (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).