Její veličenstvo česká buchta

Ve zdejší gastronomii něco nehraje. Většina Češek umí vyrobit máloco tak dobře jako voňavou buchtu nebo zákusek. Pohled na pulty většiny pekáren a supermarketů ale nabízí jiný obrázek: okoralé a drobivé výrobky s šizenou náplní a sortiment velmi odlišný od druhů pečiva, na které jsme zvyklí doma. Pohled do francouzských pâtisserií, německých pekařství a dnes už i několika podniků v Česku přitom potvrzuje, že to jde i jinak.

Sem vejce nesmí

V pobočce United Bakeries v pražských Jinonicích – největší pekárně v Česku – je rušno, denně tu vznikne deset tun jemného pečiva (odborně se tak říká sladkému pečivu). Právě se pečou makové buchty a stroje přesně vědí, jak do těsta vmíchat olej, mouku i vaječnou směs. O pár metrů dál chrlí automatizovaná linka nekonečné pláty nakynuté hmoty. Další stroj krájí těsto na bezchybné pruhy, dávkuje na ně makovou náplň a roluje pruhy do nekonečných tunýlků. Ty se nasekají po devíti kusech do pekáčků a makové buchtičky putují do pece. To vše se děje takřka bez doteku lidské ruky. U pásu stojí jen jedna žena, jež kontroluje, zda unifikované buchty správně spadly do pekáčků. Další lidé přicházejí na řadu až u balení a rozvozu. Právě jednotný vzhled a složení buchet dané strojovým dávkováním považuje vedoucí výroby Jan Spálovský za přednost. „Zákazník má jistotu, že když si koupí konkrétní výrobek, bude vždy stejný. Vše řídí počítač, takže se nemůže stát, že by tam někdo nasypal třeba více soli,“ říká Spálovský.

Celý článek o buchtách si můžete přečíst v aktuálním čísle Respektu, které vyšlo v pondělí 19. 9. 2011.