Jak jsem pokládal otázku prezidentovi

Je úterý, 7. května, krátce po druhé hodině odpoledne. Jednací sál Poslanecké sněmovny je zcela zaplněn poslanci, kteří čekají na projev prezidenta. Miloš Zeman před nimi za chvíli promluví poprvé po svém zvolení hlavou státu.

Ještě než vystoupí, usedá na chvíli před sálem k improvizovaně nachystanému stolku s vodou a z karafy si nalévá skleničku. Ozývají se slavnostní famfáry z Libuše a pak se hlava státu pomalým, rozvážným krokem sune k řečništi. Pracuji s kolegou Petrem Třešňákem již několikátý den na článku o tom, jaký vliv má alkohol na rozhodování politiků - a Miloš Zeman je jedním z těch, na nichž jsme se to rozhodli prozkoumat.

Nejen proto, že je známý svou oblibou pití. Zeman nedávno v rozhovoru pro Blesk přiznal, že denně vypije „tak pět šest skleniček vína a skleniček slivovice tak dvě tři“. A protože byl zvolen hlavou státu, je ve veřejném zájmu vědět, jaký dopad na něj konzumace v takovém množství má.

Jediná možnost, jak položit prezidentovi otázky na tohle téma, je právě několik minut poté, co dokončí projev a než odjede zpátky na Hrad. Prezident totiž nepořádá žádné tiskové konference a ani jinak ho není možné kontaktovat. Zhruba po padesáti minutách, v nichž prezident nenechal na vládě nit suchou, vychází Miloš Zeman ze sálu. Zkouším se k němu probít, což není úplně jednoduchá věc.

Zemana obklopuje početná ochranka a někteří agilní poslanci - jako například Petr Skokan za Věci veřejné - mu chtějí předat dárek, aby se připomněli a zvýšili tak svoji hodnotu v politice. Všude je plno lidí; vím, že na otázku mám pět minut, pak prezident nenávratně zmizí; cítím nervózní tlak v břiše. V hroznu lidí v Zemanově blízkosti se nečekaně objevuje škvíra, využívám šanci a pronikám až do bezprostřední blízkosti prezidenta. Ani v ten moment ale ještě nemám vyhráno.

Kdosi mě chytá za ruku a snaží se mě od prezidenta „zpětným tahem odklonit“. Tenhle výpad jsem nečekal. Nejdřív myslím, že jde o hbitou ochranku, ale pak podle hlasu registruji známý hlas muže, který se má v Parlamentu starat o komfort novinářské práce. Dlouholetý šéf tiskového odboru Poslanecké sněmovny Roman Žamboch mě táhne od prezidenta, a přitom volá, ať se neptám.

Hrad si totiž vymínil, že prezident nebude veřejnosti prostřednictvím novinářů na nic odpovídat, na což Poslanecká sněmovna kývla; pan Žamboch se tedy snaží úkol splnit stůj co stůj, aby se nedostal do problémů. V dusné atmosféře se přesto vybičuji k otázce. „Pane prezidente, proč pijete, když řídíte stát,“ volám k Zemanovi. Minu. Prezident otázku neslyšel. Zkouším ji tedy ještě jednou a hlasitěji zopakovat. Tentokrát trefím přímo jeho uši.

Zeman se natočí k mikrofonu. Odpověď má promyšlenou a je připraven. „Jestli se domníváte, že abstinent je zárukou dobrého řízení státu, tak si vezměte Adolfa Hitlera, který byl abstinent, vegetarián a nekuřák - a víte, jak dopadl,“ říká prezident. Chci zajímavě našlápnutou diskusi rozvinout a ptám se, jestli se alkoholismus neprojevuje v jeho politickém rozhodování.

Zeman dotaz označuje za „odpovídající průměrné inteligenci českých novinářů“ a dodává, že rozhodně „ne“. V ten moment ho obklopí ochranka a pokus o improvizovaný rozhovor končí.

Druhý den internet zaplavují videa opilého prezidenta při odemykání korunovačních klenotů. Zemanovu „notorickou indispozici“ Hrad označuje za lehkou formu virózy.

Článek Jak se řídí stát s alkoholem v krvinajdete v novém Respektu 20/2013.