Tady, ve skleněné pevnosti u vodního kanálu, se montují auta. Na dohled jsou osvětlené věže chrámu a kostelů barokních Drážďan. Přežily déšť spojeneckých bomb v únoru 1945 či povstaly při obnově města z válečných sutin. Teď tu vedle nich stojí nablýskaná továrna. I ona je osvětlená a je místem kultu, který ve světě nemá obdoby.
Přes skleněné zdi budovy jsou dobře vidět sunoucí se karoserie aut, mezi kterými kmitají dělníci v bílých pláštích. Cestou z patra do patra původní plechová kostra připomíná víc a víc automobil, ve třetím podlaží je dílo dokončeno. Smontované limuzíny potom na cestu ke svým budoucím majitelům a do autosalonů čekají v desítky metrů vysoké válcové věži. Parkují podél kruhových skleněných zdí tak, aby do ulice vždy mířil čumák s emblémem VW.
Jsme ve Skleněné manufaktuře, kde Volkswagen montuje svůj nejluxusnější model Phaeton. Drážďanská věž ovšem není obyčejnou továrnou, má za úkol předvádět „německou automobilovou kulturu“. Z výroby auta se tu stává emoce, zážitek, kulturní dílo srovnatelné s architekturou domů, s galeriemi, se sochami v parku. I proto před fabrikou každé léto na travnaté ploše vyroste improvizované pódium, na kterém pro obyvatele Drážďan hraje symfonický orchestr.
Plán se Volkswagenu zatím daří. Dosvědčuje to skupina turistů, která teď v továrně bez prachu a špíny sleduje práci dělníků. Auta se pomalu sunou po dřevěných parketách podlahy a pracovníci v bělostném hávu s elektrickými nástroji v rukou připomínají spíš dobře vybavené chirurgy než dělníky vyrábějící mašinu. Návštěvníci poslouchají vyprávění o různých typech motoru, dívají se na všemožné druhy sedaček a kožených potahů, ze kterých si zákazník může osobně vybrat. Stejné vyprávění si loni vyslechlo 120 tisíc turistů. Manufaktura je od svého otevření v roce 2001 jednou z nejvyhledávanějších atrakcí Drážďan.
Skleněná manufaktura vzdálená 45 kilometrů od hraničního přechodu Český les je naší první zastávkou na cestě za německým automobilovým mýtem. Míříme do Wolfsburgu, hlavního města největší evropské automobilky Volkswagen, která ve svých továrnách ve čtrnácti zemích na čtyřech kontinentech zaměstnává přes 330 tisíc lidí. Zároveň je VW i největším zákazníkem dodavatelů z Česka, které je po Slovensku celosvětově druhou nejvíce na automobilech závislou ekonomikou
Na německé dálnice se vydáváme v časech, kdy se automobil stal skoro synonymem zřejmě nejhorší hospodářské recese od 30. let minulého století. Světová jednička Toyota poprvé ve své historii ohlásila ztrátu. Švédský stát odmítá pomoci zanikajícímu koncernu Saab, někdejší oblíbené značce západoevropských intelektuálů. V Detroitu velká trojka Ford, General Motors a Chrysler doufá v pomoc americké vlády. Nejisté je i přežití firmy Opel. Koncem roku 2008 klesl celosvětový prodej aut meziročně o třetinu a vlády na celém světě se předhánějí v nápadech, jak své automobilky zachránit.
Jak tuto krizi prožívají ve Volkswagenu, jehož úspěšný poválečný příběh je symbolem německého hospodářského zázraku? A rozpadá se teď na dálnicích i pověstná německá láska k automobilům?
Vyspím se tu
„Tady žádnou krizi necítíme. Kdo si kupuje takhle drahé auto, ten má pořád peněz dost,“ říká Martin Nies (38), urostlý tiskový mluvčí Skleněné manufaktury, která zaměstnává 700 lidí. A zdá se, že krize nic nemění ani na kultovním přístupu k nablýskaným strojům. „I pro tyhle boháče je nákup nového auta pořád svátek. Je to den, na který se v životě nezapomíná,“ vypráví usměvavý mluvčí. Niels býval jazzovým hudebníkem, vystudoval kulturní vědu, teď tu ve skvěle padnoucím černém obleku vypráví detaily o jediné limuzíně z výrobní palety Volkswagenu a o nadšení zákazníků.
Celý článek si přečtěte v úterním vydání Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
