Vytáhnou Švýcaři z dolů české politické kostlivce?

Ve švýcarské Bellinzoně začíná v pondělí soud s pěti českými manažery (šestý letos zemřel) obviněnými z toho, že na přelomu tisíciletí ve dvou kolech ukradli nejvýnosnější české doly a peníze, které jim to vyneslo, pak proprali v tamních bankách. Před soudem však budou stát pomyslně i tuzemští politici, kteří v tu dobu umožnili soukromníkům jeden z největších tunelů, jejž zná česká polistopadová historie.

Obvinění manažeři rozjeli operaci za vlády premiéra Václava Klause, hlavní tah provedli v době premiéra Miloše Zemana a dílo dokončili, když řídil vládu Vladimír Špidla. A nesmíme zapomenout na to, co Švýcaři zatím nesoudí, ale  pouze vyšetřují -  podezřelé obchody mezi společností oněch manažerů Appian a dlouholetým šéfem mocného ČEZ Martinem Romanem. Což může být skandál zasahující dobu rozhodovací moci slušné části politiků, kteří jsou dnes ve vládě nebo Parlamentu.

Když začali před sedmi lety případ vyšetřovat Švýcaři, dělaly české úřady vše pro to, aby jim z této země přišlo co nejméně informací.

Příběh je známý, tak jen v kostce. Manažeři v prvním kole tajně nakupovali akcie podniku, který vedli – akcie koupili za peníze Mostecké uhelné, které jim nepatřily. V druhém kole jim přiklepla další velkou část podniku Zemanova vláda za cenu minimálně pětkrát nižší, než byla jeho hodnota – aspoň podle švýcarské žaloby. Část peněz z obchodu, sto padesát milionů korun, skončila na účtech lidí velmi blízkých dalšímu z českých premiérů Stanislavu Grossovi. Švýcaři zmrazili nakonec před pěti lety na kontech obviněných manažerů v přepočtu čtrnáct miliard korun. Dost slušný výnos pro muže, kteří v roce 1997 šli do obchodu s příjmy ve výši několika desítek tisíc korun měsíčně.

Co je ale na případu snad ještě více alarmující – způsob, jak jej vyšetřovala tuzemská policie v zády se státními zástupci. Na konci devadesátých let to vypadalo, že policie podvody brzy rozmotá a manažeři budou obviněni. Jenže potom se vyšetřování zadrhlo. A z toho, co je autorovi známo ze spisů, je zřejmé, že to byl opravdu zájem někoho vysoce postaveného. V době, kdy byl ministrem vnitra Gross, se vyšetřování prakticky zastavilo a na české straně se až do loňského roku už nerozjelo. Když začali před sedmi lety případ vyšetřovat Švýcaři, dělaly naopak české úřady vše pro to, aby jim z této země přišlo co nejméně informací.

Vše se zlomilo před rokem a půl, když se začaly měnit poměry na tuzemském státním zastupitelství a v policii. Najednou to šlo. Jak říkají švýcarští žalobci, od počátku roku 2012 tuzemská strana spolupracuje, dokonce po předcházejících neuvěřitelných průtazích dokázala loni vyčíslit škodu, která vznikla státu. Jde o více než tři miliardy korun a týká se jen druhé části obchodu. Manažeři byli loni nakonec obviněni i v Česku za podvody a zneužívání informací v obchodním styku a tuzemští žalobci naznačují, že se vyšetřování daří.

Přesto není jasné, jak soud ve Švýcarsku dopadne. Tamní žalobci přiznávají, že jde o jeden z nejkomplikovanějších případů, jímž se tamní úřady za posledních deset let zabývaly. Ale co je podstatné. I kdyby se vinu manažerů nepodařilo prokázat, soud by měl objasnit mnohé z okolností tunelu, do nějž je zapleteno mnoho vrcholných tuzemských politiků posledních patnácti let včetně současného prezidenta. Možná vypadnou ze švýcarské skříně kostlivci, které nám pomohou tehdejší dobu pochopit a možná budou znamenat konec politické kariéry pro některé z vůdčích reprezentantů této země. A pak je tu ještě české vyšetřování, které přináší stejnou naději.

Jinou otázkou je současná role mosteckých dolů v české energetice a fakt, že vlastní „za limity“ uhlí za několik set miliard korun. Věřme, že rozhodování o těchto zásobách nepovedou politici stejným způsobem, jako se to dělo při divoké privatizaci Mostecké uhelné na přelomu tisíciletí.