Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Vašim perem

Hraje se tady divadlo: Divadlo Kámen

Oblek je povolen, rifle jsou povoleny, kraťasy jsou povoleny, šaty jsou povoleny, sukně jsou povoleny, večer nesmíte dupat.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Vozit v noci lidi zaparkovanou koloběžkou. (Foto z inscenace "Mlejnek") • Autor: Respekt
Fotografie: Vozit v noci lidi zaparkovanou koloběžkou. (Foto z inscenace "Mlejnek") • Autor: Respekt

„Oblek je povolen, rifle jsou povoleny, kraťasy jsou povoleny, šaty jsou povoleny, sukně jsou povoleny, večer nesmíte dupat.“

režisér Petr Macháček

Medailonek

Divadlo Kámen vzniklo v roce 1998 jako uskupení lidí s vyhraněnou představou o svébytné formě činoherního divadla. Skupina respektuje většinu zavedených pravidel činohry a používá její obvyklé nástroje, často jim dává ovšem jiný smysl. Na první pohled klasická divadelní forma se v provedení Divadla Kámen posouvá do nezvyklých rovin. Pojetí inscenací je důsledně autorské.

Skupina věří, že forma je i v činoherním divadle přinejmenším rovnocenná obsahu a většina jejich inscenací je vystavěna na základě výchozí vize o formě. Obsah, který bývá odsunut na druhé místo, nikoli ovšem podceňován, potom vyplyne z této vize.

Divadlo Kámen doposud vytvořilo 11 her. Od roku 2000 hrálo kolem 30 přestavení ročně, především v několika pražských klubech (Studio Damúza, Klub Klamovka, Karlos Bar, Karlínské Spektrum, aj.). Od října 2004 hraje pravidelně v Žižkovském divadle Járy Cimrmanav divadle v Celetné.

Současný repertoár tvoří celovečerní inscenace Mlejnek,Marmeláda a kratší hry Rakvičky,Karkulka,Levá ruka a 48 lepáků.

Rozhovor s Petrem Macháčkem, vedoucím souboru Divadlo Kámen Praha

Divadlo Kámen existuje už osm let, jaké byly jeho počátky a co vlastně stálo za jeho zrodem?

Na počátku byla vize dvou lidí, kteří v divadlech, do kterých chodili, nenacházeli to, co hledali. Rozhodli se tedy založit divadlo, které by se jejich vizi alespoň trochu přiblížilo.

Jistě již velmi otřepaná otázka proč název Divadlo Kámen?

Naše první hra, která pojednávala o sochaři, který dělal sochy v životní velikosti, se v pracovní verzi jmenovala Mramor. Před premiérou jsme ji přejmenovali na Kámen. Možná jsme už začínali tušit, že naše pojetí divadla v mnohém více připomíná žulu nebo čedič než mramor. To slovo potom nějak samo vstoupilo do názvu divadla.

Divadlem se zabýváte jako nějakým intelektuálním problémem. Co Vás na divadle přitahuje?

Hlavně je to asi jakási síla, energie, která sálá z jeviště. Když to vezmu technicky, tak ta síla jsou vztahy na jevišti. Mě ale zajímá to, že je herci dokážou vyjádřit nejen emocemi, ale také v nějaké formě. Zajímá mě přesný timing a co všechno se s ním dá dělat, zajímá mě geometrické uspořádání postav na jevišti, zajímají mě otázky svícení, zvuku.

Jste nezávislá skupina, přesto máte za sebou mnoho dílčích úspěchů na mnoha přehlídkách amatérského divadla, stálé hostování v Žižkovském divadle Járy Cimrmana a nyní i v divadle v Celetné – jaký je Váš největší sen či meta, které byste chtěli dosáhnout?

Chceme tvořit nekompromisně kvalitní divadlo a setkávat se při něm s lidmi, kteří jsou s námi na podobné vlně. To je dnes velmi ambiciózní cíl. Všechny ostatní sny a mety jsou podružné.

Kde berete inspiraci?

Dám vám banální odpověď: všude. Při setkávání s lidmi, při práci, při cestě metrem, z kultury, kterou zažívám, ze snů… Důležité je, aby se zrodila nějaká vize a pocit hry, abych ji dost rychle zaznamenal a abych potom našel čas na její dotažení do všech podrobností.

V poslední době se shodně diskutuje o krizi nezávislé scény díky neprůhlednému grantovému řízení ze strany pražského magistrátu, je opravdu tak těžké přežít pro nezávislou divadelní skupinu jako je Divadlo Kámen?

Ano. Netýká se to jen magistrátu. Stát, kraje a města se rozhodly celkem štědře podporovat divadlo. Na tom není nic špatného. Ale podporuje se neprůhledně, bez jasných parametrů, a především jsou nespravedlivě zvýhodňována etablovaná divadla. Největší problémy má umění na pomezí profesionální a amatérské tvorby - které je často nejzajímavější. V divadle vládne tvrdý socialismus. Myslím, že lepší by byla žádná podpora než takto nespravedlivá a nerovnoměrná

Uznáváte divadelní kritiky?

Ano. Obdivuji je. Kritici mají mnohem těžší práci než tvůrci. Jakékoli pojednávání o umění je extrémně složité a nejisté, myslím, že dokonce beznadějné. I když je užitečné jen malé procento toho, o co se kritici pokusí, jsem rád, že se někdo touto vyčerpávající prací zabývá, a stojím při nich v jejich utrpení.

Věnujete se jenom divadlu, nebo máte i jiné povolání než divadelní režisér?

Nejsem na divadle nijak závislý - jsem také překladatel a donedávna jsem byl i softwarový konzultant. V Divadle Kámen není na divadle závislý nikdo a nikdo bychom nechtěli být. Díky tomu můžeme být opravdu nezávislé divadlo. Možná to zní banálně, ale není to banální.

Máte nějaké vzory, oblíbené autory?

Vzory ne, ale mnozí mne dokázali nadchnout, ze známých spisovatelů například Robbe-Grillet, Ladislav Klíma, Kafka, Meyrink, Vian, z dramatiků Aischylos, Sartre, Pinter, Havel, Smoček, z filmařů Resnais, Buñuel, Vláčil, Tarantino. Ale je jich opravdu mnoho…

Mají Vaše divadelní hry ať už autorské nebo převzaté nějaké pojítko?

Určitě, ale naprosto marně přemýšlím, jaké.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].