Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím

Skoro každý zná první větu Moby Dicka, mistrovského díla Hermana Melvilla z roku 1851: „Říkejte mi Izmael.“ Méně už si vzpomene, co následuje – a co je možná jednou z nejlepších rad, jak zahnat depresi:

„Kdykoli zpozoruji, že se začínám tvářit zatrpkle, kdykoli má duše prožívá svůj teskně mživý listopad, kdykoli si všimnu, že se nevědomky zastavuji před obchody s rakvemi a kráčím v poslední řadě každého pohřebního průvodu, který potkám, ale zejména kdykoli těžkomyslnost nabude nade mnou takové moci, že musím volat na pomoc všecky své mravní zásady, abych záměrně nešel na ulici a soustavně lidem nesrážel klobouky z hlavy – tehdy vím, že je svrchovaný čas, abych se co nejrychleji dostal na moře.“

Melvillův hrdina je velrybář z 19. století, jehož receptem na chmury bylo vyrazit na širé moře a zapomenout na všechna trápení. Velrybaření nespočívalo v srkání horké čokolády a drbání psa. Byla to tvrdá, vyčerpávající a nebezpečná práce. (Přečtěte si zbytek knihy a uvidíte.)

Izmaelova rada se tedy v dnešní době sebepéče zdá dost nečekaná. Ale Melville možná věděl něco, na co my jsme už zapomněli: když to s vámi jde z kopce, řešením není více pohodlí, ale méně. I když v případě hlubokých depresí to může být opravdu náročná léčba.

Přemoci draka

Badatel z australské Murdochovy univerzity přišel v roce 2017 s provokativní hypotézou, proč jsou lidé žijící v materiálním pohodlí tak neodolatelně přitahovaní obtížnými, dokonce nebezpečnými výzvami. Vyšel z toho, že vesmír život dává i bere zároveň, a tak lidé v samých počátcích museli existenci rizika přijmout, aby mohli prosperovat. Je možné, že tahle vlastnost se už vepsala do našich genů a vede i dnešní lidi, aby se pouštěli do riskantních hrdinských počinů – a aby je obdivovali u druhých.

Tohle genetické dědictví ještě posiluje kultura. Proto jsou hrdinská dobrodružství základem skoro všech mytologií v dějinách. K tomu dospěl Joseph Campbell ve své slavné studii o archetypech z roku 1949 nazvané Tisíc tváří hrdiny. V ní profesor literatury vyložil to, čemu říká „monomýtus“ – základní architekturu, podle které lidé budují svá vyprávění po celá tisíciletí. Běžně jí říkáme „cesta hrdiny“ a najdeme ji v příběhu krále Davida ve Starém zákoně i v Hvězdných válkách George Lucase.

Tento pramýtus začíná výzvou k dobrodružství, pak pokračuje řadou náročných zkoušek i nebezpečných překážek a končí triumfem. Psychoanalytik Carl Jung, který – mimo jiné – do širšího povědomí dostal pojem archetypů, došel k tomu, že metaforické následování takové hrdinské cesty je pro každého z nás nezbytné k dosažení pocitu životního uspokojení. „Jen ten, kdo se nebál bojovat s drakem a přemohl ho, získá poklad,“ napsal.

Výsledky práce dnešních výzkumníků skutečně ukazují, že pozitivní změnu přinese už jen to, když něčí život zarámujeme podobnou výpravou, byť těžkou a nevyžádanou. V jednom experimentu z loňského roku požádali badatelé své respondenty, aby své životy převyprávěli jako mytický příběh; jeden obtížný krok za druhým. A zjistili, že vypravěči najednou vidí své životy smysluplněji. Lépe vlastním trablům rozuměli a byli odolnější.

A pokud svůj život do hrdinské cesty nejen přepíšete, ale bude to i začátek skutečného putování v podobě výzvy či dobrodružství, může být příval štěstí velký a okamžitý. Vezměte v potaz třeba studii z roku 2013, podle které zkušení horolezci ze zdolávání překážek čerpají nezvyklou duchovní inspiraci, cítí plné soustředění – a celkově jsou mnohem šťastnější.

Loňská metaanalýza výzkumů zabývajících se pobytem v přírodě došla k tomu, že lidé, kteří se do takových dobrodružství pouštějí, jsou odměňováni přinejmenším jedním z následujícího: tělesná i duševní rovnováha, osobnostní rozvoj, pocit společenství, ponoření se do sebe či hlubší proměna.

Dobrodružné založení

Náročné dobrodružství přitom nemusí být nutně tělesné, aby podobné zisky přinášelo. Může být právě tak duševní. Je prokázáno, že učení se novým věcem, zvědavost a objevování rovněž zlepšuje náladu. To ovšem do oblasti zkoumání štěstí vnáší zajímavý paradox: lidé mají větší potěchu z obtížných činností, kterým je třeba se učit, ale většinou sáhneme právě po těch druhých.

Pravděpodobně budete mnohem šťastnější, když si budete číst o filozofii nebo vědě, než když budete procházet sociální sítě na mobilu – tak proč do něj pořád zíráte? Zřejmá odpověď zní, že to zkrátka vyžaduje mnohem méně úsilí, pozornosti a soustředění. A přestože čtení Ciceronových spisů slibuje větší přínos, působí nedosažitelně a abstraktně v porovnání s okamžitým, byť do značné míry iluzorním uspokojením, které přinese ležení na gauči a sledování videí na sociálních sítích.

A stejně jako vysilující tělesná i duševní dobrodružství naše štěstí umocňují, jejich absence pohodě škodí. Tohle zjištění se prolíná s analýzami horšící se psychické vyrovnanosti za pandemického lockdownu, kdy nebylo dost podnětů a zážitků z vnějšku. Nejlépe bylo v tomhle období lidem s „dobrodružným založením a smýšlením“, kteří cíleně vyhledávali nové, zajímavé a nesnadné věci, které mohli dělat i za covidu.

Když se začínáte tvářit zatrpkle jako Izmael, nemusíte hned riskovat život a pronásledovat rozzuřeného vorvaně kolem světa. Ale taky se své melancholii nemusíte poddat. Napadají mě dva způsoby, jak trablům čelit.

První strategie je použít hrdinské vyprávění na těžkosti, kterými procházíte. To může fungovat obzvlášť dobře, pokud se vám nedávno přihodilo něco, z čeho jste se ještě nevzpamatovali. Třeba za sebou máte nechtěný bolestný rozchod, na který se dá snadno nahlížet jako na ponižující porážku nebo důkaz neschopnosti. Nic z toho ale nenastane, pokud zvolíte jinou optiku: že vás rozchod vytrhnul z domýšlivého snění a trochu necitlivě vám ukázal, že jste vlastně nebyli v tom správném vztahu.

Řečeno s Campbellem, tohle poznání je voláním dobrodružství. A když máte tento střet s pravdou za sebou, můžete se vydat na druhou část své cesty: naučit se překonávat emocionální překážky a růst skrze bolest. Ale ta nejlepší etapa vás teprve čeká, když triumfálně narovnáte záda a vyjdete z ní jako vítěz – jistější, emočně vyzrálejší a rozumíte sobě samým. Připravení znovu milovat a být šťastnější, teď už podle sebe.

Strategie číslo dva: pokud máte pocit, že váš život je šedivý a začal být nudný, chopte se výzvy, která stojí za to. Která je těžká a možná i trochu děsivá. Pokud jste až příliš pohodlně usazeni ve své práci, která vám nic nedává, a jen čekáte, až bude padla, možná byste měli (přinejmenším v duchu a sami sobě) oznámit, že máte v úmyslu dát výpověď a hledat si práci novou.

Pokud cítíte, že se vám už dlouho v hlavě nevylíhlo nic nového a to, co tam máte, vám zevšednělo, třeba je čas jít znovu do školy a objevit pro sebe nějaký nový obor. Pokud jde o tělesnou schránku, dejte si předsevzetí, že za půl roku uběhnete půlmaraton nebo (a to doporučuji já) se rozhodněte ujít pár stovek kilometrů. Nudí-li vás věci pozemské, začněte se pídit po metafyzických pravdách. Jestli to šokuje všechny, kdo vás měli za přízemní bytost, tím líp.

Dlouhý oblouk života

Nikdo vám samozřejmě nezaručí, že vaše dobrodružství dopadne tak, jak si představujete. A o to právě jde. Kdyby vám nic nehrozilo, nebude to hrdinské. Kdyby to bylo nalajnované a předvídatelné, nebude to dobrodružství. Když budou vaše hrdinské výboje ještě nepohodlnější nebo bolestnější, než jste čekali, i to je součást cesty. Nejde o to vyhrát konvenčním způsobem, na který jste zvyklí. Jde o to probrat se a žít naplno. Jestli to bude poprvé po dlouhé době, neměla by to být brnkačka, ale mělo by to být osvěžující.

A ještě jednu věc, než vyrazíte. Lidé často dělávají chybu, že se nepromění v Izmaela, ale v kapitána Achaba. Prokletý vůdce Pequodu, velrybářské lodi, na kterou Izmael nastoupí, byl naprosto pohlcen svou touhou dohnat a zabít Moby Dicka. Dny, které předcházely jeho osudovému střetu s velkou bílou velrybou, byly horečným blouzněním zcela zaměřeným na objekt jeho posedlosti. To z Melvillova příběhu dělá obrácený mýtus: cestu antihrdiny, která se rodí z nenávisti a pomstychtivosti. Achab se na ní ze svých strázní nepoučil a dovedla ho do míst, ze kterých není návratu a kde nečeká nic jiného než tragédie.

Vaše dobrodružství by mělo mít cíl, to je pravda, ale ne nadarmo se mu říká cesta hrdiny. Štěstí nepřichází z jediného a prchavého okamžiku vítězství, ale z dlouhého oblouku života, učení a lásky, který urazíte. To je ta nejlepší léčebná kúra na chladné listopadové mrholení ve vaší duši.

© 2024 The Atlantic Media Co., as first published in The Atlantic Magazine or on theatlantic.com (as applicable).

All rights reserved. Distributed by Tribune Content Agency.