Ombudsman Stanislav Křeček má v sobě zakódovanou zvláštní potřebu. Jednou ročně vždy v zimě se opřít do jedné z nejchudších skupin obyvatel společnosti, lidí z vyloučených lokalit.
Vloni v lednu prohlásil, že tamní Romové „devastují bytový fond a přeměňují část obcí ve vyloučené lokality“. Minulý týden své oblíbené téma rozvedl a na svůj blog na Aktuálně.cz napsal: „Ve vyloučených lokalitách bydlí hlavně ti, kteří ke vzniku a existenci vyloučených lokalit přispívají, a to rozhodující měrou. Lidé bez práce, kteří uvízli v systému nárokových sociálních dávek, lidé bez i základního vzdělání a bez snahy na tom něco změnit, nebo alespoň se přičinit o změnu způsobu života vlastních dětí, lidé devastující jeden poskytnutý byt a dům za druhým. “
Co se stalo, že se veřejný ochránce práv k tématu vyloučených lokalit vrátil? Odpověď lze najít rovněž ve zmíněném textu: přečetl si článek na serveru Novinky.cz o obecné situaci ve vyloučených lokalitách.
Pozorovatel může snadno propadnout pocitu, že nám tady ombudsman na sebe něco prozrazuje: informace o jednom z nejzávažnějších sociálních problémů Česka čerpá nahodile z novin a vyjadřuje se k němu s přímočarostí čtenáře, kterého něco zaujme a má neodbytný pocit, že by chtěl k tématu taky něco říct. Jenže ombudsman je ombudsmanem, i když čte zprávy, tak se z určité odpovědnosti plynoucí z váhy svého úřadu nevyvlíkne. U jeho slov musí být zřejmé, komu jsou řečena a proč. A v tom je potíž.
Pomohlo to něčemu?
Stanislav…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
