Energie silná jako lokomotiva
Winterbergova poslední cesta je nejlepším dílem spisovatele Jaroslava Rudiše
Prozaik Jaroslav Rudiš si minulé pondělí přebral Cenu Karla Čapka, kterou udílí České centrum Mezinárodního PEN klubu. Organizátoři mu ji dali za „hluboce založené literární dílo s přesahem do soudobé hudby, filmu a divadla, jež má svůj severočeský domicil a jehož živým symbolem je železnice překračující hranice jazyků a krajů a utvářející lidské společenství a dějiny“. A autorova nejnovější kniha stvrzuje, že laureátství bude v dobrých rukou. Rudiš je svébytný, rozpoznatelný hlas a jeho tvorba v sobě přirozeně spojuje popkulturu a „vyšší“ sdělení, existenciální tóniny.
Winterbergovu poslední cestu Rudiš napsal německy a v mnichovském nakladatelství Luchterhand vyšla roku 2019. V českém překladu Michaely Škultéty se objevila ke konci loňského roku a máme co do činění s jednou z nejvýraznějších próz české literatury posledních let, zároveň nesporný vrchol dosavadní Rudišovy tvorby. Například ve srovnání s jeho předchozím titulem Český ráj (2018) jde o úplně jinou ligu.
Může vyvstat pochybnost, zda Rudiš německy napsaným dílem přísluší k české literatuře (ostatně tato jeho kniha nemůže být v kategorii próz nominována do Magnesie Litery). Jestliže je však za součást dějin tuzemského písemnictví počítána i německy psaná tvorba Libuše Moníkové, neexistuje důvod Rudiše jakkoli vytěsňovat.
Začalo to rokem 1866
Pozoruhodná souběžnost. Rudišova vrstevnice Pavla Horáková (1974) publikovala také vloni čtyřsetstránkovou prózu Srdce Evropy. Hrdinka,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
