Pribináček a jiné vzpomínky
O čem vypovídá (a nevypovídá) znovuvzkříšená obliba retro potravin
Když obchodní řetězec Lidl spustil u nás v roce 2015 poprvé akci nazvanou Retro týden, reagovali někteří s hysterií, která se stupňovala po opakování této komerčně úspěšné akce na podzim téhož roku a v březnu 2016. Strašilo se oživováním ducha Gustáva Husáka a například web G.cz temně varoval: „Začíná to totiž levným Luncheon Meatem a voňavým mýdlem Šeřík a končí to zpochybňováním smrti 75 milionů lidí, které komunisté na celém světě povraždili.“ Po šesti sedmi letech můžeme konstatovat, že komunistické straně obnovený prodej šunkového salámu podle normy z roku 1977 či mléka v polyetylenovém pytlíku příliš nepomohl a nezabránil jejímu odchodu z parlamentu.
Koření sortimentu
Diskuse o autentičnosti nabízených výrobků ovšem přetrvaly, stejně jako úvahy o tom, co obliba retro zboží vypovídá o míře vyrovnání se s odkazem předlistopadové minulosti. Skutečnost, že termín retro se používá pro označení „poctivých“ výrobků z kvalitních surovin, vzbuzuje u některých obavy, zda nedochází k nepatřičné idealizaci reality před rokem 1989. Protože marná sláva – ani v oblasti hmotné konzumní kultury nemáme jinou minulost než tu poznamenanou dlouhými desetiletími vlády komunistické strany.
Mnoha lidem se jeví nesnesitelná představa, že by ve stínu politického teroru mohly vznikat kvalitní výrobky, které i dnes dokážou přitáhnout spotřebitele. Nejsou oslavy zahájení výroby pribináčku dehonestací všech, kdo tehdy, v roce 1954, živořili v lágrech? Pokud budeme tvrdit, že život v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
