Kde uslyšíte během několika hodin nekonečné úvahy o ceně vodného a stočného nebo nemístné rozebírání rodinných vztahů zaměstnanců České televize? Ano, vítejte (opět) na schůzi poslanců, a především v obstruující, a tedy zaseknuté sněmovně. Téměř každý bod se tu musí projednávat do nočních hodin. A to i přesto, že vládní kabinet Petra Fialy má jasnou většinu.
Rozdíl oproti lednu, únoru a květnu, kdy situace vypadala velmi podobně, je nicméně v tom, že dnes už to všichni politici berou jako samozřejmost. Opozice si blokaci běžného provozu užívá s předem připravenými a často nesmyslnými projevy, které věcně s projednávanými návrhy nesouvisejí. Vládní poslanci si zase stěžují, že je to náročné, ale musejí to nějak přežít. Obojí je špatně. Fialův kabinet navíc už dávno mohl prosadit novelu jednacího řádu, o které se diskutuje skoro rok. Nyní však vládní většina říká, že úprava jednacích podmínek úplně nehoří a že se v tomto období pravděpodobně nestihne.
Skutečným, nevyřčeným důvodem je obava, že se karty někdy otočí – a například dnes nejsilnější ODS bude chtít ty samé páky využít z opozice. To je sice politicky pochopitelná pozice, ale z vnějšího pohledu nelogická a také nebezpečná. Jak už jsme v minulosti psali, opozice má právo kritizovat vládní kroky a někdy i obstruovat, ale vždy jen do určité míry, protože vláda by měla mít zase možnost efektivně vládnout. Najít ideální hranici mezi těmito protichůdnými nároky není lehké. Ale platí, že zablokovaná sněmovna nesvědčí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
