Síla zvyku
Čína je slabší, než jsme si mysleli. Dokážeme tomu přizpůsobit svůj přístup k ní?
Koncem roku 1992 jsem nastoupil do svého prvního zaměstnání jako redaktor časopisu Foreign Affairs. Vzpomínám si, jak jsem se probíral jedním rukopisem za druhým a všechny tvrdily, že Japonsko ovládne svět. V té době to nebylo nic neobvyklého. Velkým bestsellerem byl onoho roku román Michaela Crichtona Vycházející slunce, v podstatě o mobilizaci k ekonomické válce s Tokiem. Již o rok dříve věštila kniha The Coming War with Japan (Nadcházející válka s Japonskem) nevyhnutelný rozsáhlý vojenský konflikt. Jeden z nejtvrdších výroků prezidentských primárek v roce 1992 zazněl z úst demokrata Paula Tsongase: „Studená válka skončila a Japonci zvítězili.“
Na zmíněných obavách je zajímavé, že byly všechny formulovány dlouho po krachu japonské burzy, jež dosáhla svého vrcholu již v prosinci 1989. Dnes máme za to, že éra závratného vzestupu Japonska skončila v roce 1990. Tehdy však panovalo přesvědčení, že se jedná pouze o dočasné přerušení růstu. Měli jsme sice k dispozici nová data, hned jsme se ale vraceli ke starému myšlení.
Od trhu
Nemůžeme být dnes svědky něčeho podobného v případě Číny? Její růst zjevně prudce zpomalil. Země rostla od roku 1978 průměrně každoročně o devět procent, letos se ale její hospodářský vzestup odhaduje pouze na tři procenta. Některé think tanky odložily odhadovaný okamžik, kdy čínská ekonomika předstihne americkou, na rok 2030 nebo ještě na později. Část expertů dokonce naznačuje, že by k tomu nemuselo vůbec dojít. Vzhledem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
