Na běžných mapách je vlevo od Norska jen modro. Kdesi daleko dole vyčuhuje Skotsko a nahoře Island. Jinak široko daleko jen samé moře.
Skutečnost je ale trochu jiná, než jak ji známe ze zeměpisu. Jedním z důkazů je barevná zasklená mapa v prostém černém rámu, kterou má Andreas Bjelland Eriksen v kanceláři na zemi opřenou o gauč. Změť oranžových, fialových a zelených políček na první pohled signalizuje, že u norského pobřeží je něco víc než voda – podmořská Atlantida plná ložisek ropy a plynu, která v těchto měsících získává enormní důležitost.
Po odstřižení ruských dodávek plynu se Norsko posunulo do pozice největšího evropského dodavatele. I pro Česko je teď norský plyn hlavní náhražkou za donedávna skoro monopolní dovoz z Ruska. Čím víc klesá venkovní teplota, tím víc se zraky z Evropy stáčejí k severu s otázkou, kam dál se vztah s bohatou zemí vyvine. Kolik plynu může ještě poslat a jak moc je ochotna slevit z dnešních rekordních cen? Odpovědi jsou ovšem zatím vesměs jiné, než by si evropští zákazníci přáli.
Víc nemáme
Eriksen pochází ze Stavangeru, přímořského města na jihozápadním cípu Norska, které je centrálou tamního ropného zázraku. Momentálně sídlí v centru Osla jako státní tajemník na ministerstvu ropy a energetiky.
Barevná políčka na jeho mapě parcelují podmořské dno u norského pobřeží do více či méně pravidelných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
