Zástupci východní Evropy se stále víc hlásí o slovo v Unii. Těžiště EU se posunulo na východ už po brexitu, ke skutečnému zlomu ale došlo až letos po ruském útoku na Ukrajinu. Politici ze zemí bývalého východního bloku byli první, kteří se jednoznačně postavili na stranu napadeného státu, začali posílat na Ukrajinu zbraně a situaci jasně pojmenovali. Výjimkou bylo jen Orbánovo Maďarsko.
Východoevropský hlas zmínila minulý týden i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v projevu o stavu Unie, který po vzoru amerických prezidentů pronáší šéf evropské exekutivy. „Ponaučení, které si bereme z této války, je to, že jsme měli naslouchat těm, kdo Putina znají,“ sdělila von der Leyen na adresu dlouhodobé kritiky Pobaltí, Polska a další států, že Evropa podceňuje ruskou hrozbu.
Tahle zkušenost v západních politicích zůstane – protože válka proti Ukrajině a její důsledky hned nepominou a budou zmíněné ponaučení dnes a denně připomínat. Východoevropští politici si svoji novou roli uvědomují a ti západní svoje selhání také. Už teď se mluví o tom, že by příštím šéfem či šéfkou EK mohl být konečně někdo z východu, poprvé od velkého rozšíření v roce 2004, až se za necelé dva roky bude volit nové vedení Unie. Nejčastěji se spekuluje o estonské premiérce Kaje Kallas. Zájem o ni má i NATO.
Bylo by dobré, kdyby ani česká vláda nepromarnila příležitost vyslat do Bruselu kandidáta na komisaře, který bude součástí nového vědomí a sebevědomí. Kdo sem nepřijede jen oponovat, ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
