Je čas připravit se na ukrajinské vítězství

V uplynulých dnech prolomily ukrajinské jednotky ruské linie v severovýchodním cípu země, přehnaly se na východ a začaly na dříve okupovaných územích osvobozovat jedno město za druhým. Nejdříve to byla Balaklija, potom Kupjansk, následoval Izjum, město, jež se nachází na významné zásobovací trase. Zahraničním čtenářům tato jména nebudou znít povědomě, jedná se ale o místa, která byla donedávna mimo dosah a Ukrajinci se s nimi nedokázali spojit celé měsíce. Teď nicméně padla v řádu hodin. Ukrajinské jednotky údajně bojují na předměstí Doněcku, tedy města, které Rusko okupuje od roku 2014.

Ukrajinský postup je neočekávaný v mnoha ohledech, zaprvé místem, kde k němu došlo. Kyjev naznačoval dlouhé týdny připravenost podniknout zásadní útok někde hlouběji na jihu. Největším překvapením nicméně není ukrajinská taktika, ale ruská reakce na ni. „Nejvíce nás zaskočilo, že ruské jednotky prakticky vůbec nevzdorují,“ řekl mi minulý týden v Kyjevě generálporučík Jevhen Mojsjuk, zástupce náčelníka generálního štábu ukrajinských ozbrojených sil.

Ruské jednotky prakticky vůbec nevzdorují. A nejen to. Zdá se, že když si mohou vybrat mezi bojem a útěkem, prchá většina z nich, jak nejrychleji umí. Ukrajinští vojáci a další věšeli celé dny na sociální sítě fotografie narychlo opuštěných vojenských vozidel a dalšího vybavení nebo videozáznamy s dlouhými kolonami aut domnělých kolaborantů prchajících z okupovaných území. Zpráva ukrajinského generálního štábu tvrdí, že se ruští vojáci zbavovali uniforem a v civilním oblečení se pokoušeli proklouznout zpět do Ruska. Ukrajinské bezpečnostní služby otevřely telefonickou horkou linku, na niž mohli volat ti ruští vojáci, kteří se rozhodli vzdát – a některé telefonáty pak skutečně zveřejnily. Konečně začal být důležitý základní rozdíl mezi ukrajinskými vojáky bojujícími za samotnou existenci své země a vojáky ruskými, kteří bojují za peníze.

Na současném Rusku je nejpodivnější naprostá absence mechanismu předání moci.

Tento rozdíl sám o sobě samozřejmě stačit nemusí. Ukrajinští vojáci jsou možná lépe motivovaní, ti ruští ale stále mají mnohem větší zásoby zbraní a střeliva. Stále mohou způsobit mnoho utrpení civilnímu obyvatelstvu, jako se jim to podařilo v důsledku zjevného útoku na elektrickou rozvodnou síť v Charkově a na dalších místech východní Ukrajiny. Rusko, jehož vojáci odmítají bojovat, má stále k dispozici další kruté možnosti – vlastně hrůzné možnosti. Záporožská jaderná elektrárna se i nadále nachází uvnitř bojové zóny. Ruští propagandisté zmiňovali jaderné zbraně od samotného začátku konfliktu. A i když ruské jednotky na severu nebojují, na jihu ukrajinské ofenzivě stále vzdorují.