Nové povídky Viktora Špačka shromážděné do knihy s tesklivým názvem Čistý, skromný život jsou sbírkou variací na téma smutných lásek. Prostor vyprávět zde dostávají postavy, které si přisvojily reklamní vějičku současné doby – že člověk má právo a nárok být šťastný. A oni šťastní nejsou. Milovaná partnerka či partner se z jejich životů vytratili či do nich nikdy nevstoupili a oni nemají nikoho, anebo mají jen toho, kdo jim není dost dobrý. Nemají přitom přehnaně velké ambice, ale změnu nežádoucího stavu nečekají od sebe. A měnit se nehodlají – jen pasivně sedí, smutně pozorují okolí a přemítají. Ale že se věci změní, by měl zajistit někdo jiný: vytoužená partnerka, někdo v okolí a hlavně imaginární osud.
Špačkovy povídky jsou precizní citlivou sondou do zraněných sebestředných duší neochotných vyhlédnout z kruhu vlastního života. Pro postavy jako by svět mimo byt a zaměstnání neexistoval. Na světě jsem jen já – a to, co se mi děje, si nezasloužím. Tento směr uvažování je pak vrhá do depresí a pitvání vlastního života. Při četbě před nás předstupují zraněné nešťastné bytosti, které umí Špaček na malém prostoru načrtnout s hloubkou a intenzitou, takže je nám jich svým způsobem líto. Cítíme empatii, zároveň pociťujeme i odstup – na rozdíl od vypravěčů chápeme, že vina není jen na nepřejícném světě kolem. Tyto nešťastníky bychom doma také mít nechtěli.
Nikdo tu neumírá, přesto při četbě tápeme temným světem duševní bolesti a utrpení, jehož ponurost vyvažuje…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
