Technologie jsou stále dokonalejší, v globálním světě vidíme do talíře lidem na druhé straně zeměkoule, sociální sítě nás zbavily soukromí. Přesto se dějí věci, kterým nerozumíme, a nevyznáme se ani sami v sobě. Hervé Le Tellier (1957) si s klipovitostí a nejednoznačností reality hraje v experimentálním románu Anomálie, který předloni obdržel Goncourtovu cenu a stal se z něj nepravděpodobný bestseller s ohlasy, že „existencialismus nikdy nebyl tak zábavný a vzrušující“.
Francouzský autor je prezidentem slavné skupiny OuLiPo založené v šedesátých letech. Zatímco jeho předchůdci experimentovali na rovině slov, jazyka a stylu, vystudovaný matematik, který se věnoval textové lingvistice, se nabourává do žánru, struktury a konceptu díla, jeho záměru a smyslu. Na začátku je mnohovrstevnaté vyprávění s množstvím postav, jejichž mikropříběhy se protínají poněkud absurdně: všechny byly na palubě letadla na trase z Paříže do New Yorku, které přistálo v březnu 2021, ale pak ještě znovu v červnu. Americká vláda se tak postará, aby se už „anomálie“ nemohla opakovat, k tomu se na scéně objevují matematici zkoumající krizové scénáře.
Příběh běžící ve dvou časových rovinách umožňuje autorovi nahlížet do života postav v různých momentech. Hraje si s prolínáním skutečnosti a fikce „co by kdyby“, noří se do tématu identity, pracuje s motivy zdvojování a vyprávění o tom, jak se popasovat s něčím „neuvěřitelným“, posouvá na obecnou rovinu. Zkoumá koncepty slavných teoretiků (dojde…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
