Dělníci kultury
Potkalo se osm kamarádů a kamarádek. Chodili spolu na čundry, kreslili a jednou si řekli, že si z těch kreseb udělají výstavu. Vznikla jim z toho expozice současné trampské ilustrace Batoh mého života, která se třetí srpnový víkend konala v prostoru Dřevák na nádraží v Řevnicích.
Je logické, že si mladá generace milovníků maskáčových výšlapů zakončených táborákem dala dostaveníčko právě tady, kousek od nástupních tras do brdských hvozdů. Osada El Paso, jejíž první boudu si trampové postavili před děvětadevadesáti lety, leží jen pět kilometrů odtud. Čundrácká estetika vycházející dříve z nabídky obchodů s vysloužilou vojenskou výstrojí a idealizovaných představ o Divokém západě se ovšem pochopitelně za těch sto let proměnila. A právě o to na výstavě - kromě primární příležitosti si kamarádsky poklábosit - šlo.
Tak například Josef Liska tu představil své originální návrhy nášivek se jmény trampských a folkových kapel, které upravil v duchu (black) metalových zásad. Hudební sdružení Rangers, Fešáci či Setleři (své samostatné nášivky se dočkal i Jan Vyčítal) tak náhle nabyla podoby ostře nabroušených elektrifikovaných těles, po jejichž vystoupení by mohl areál legendární lochotínské Porty lehnout popelem. Dají se přidělat třeba na košili nebo na usárnu.
Trampská a metalová scéna to k sobě nemá tak daleko, jak by se mohlo zdát. Koneckonců obě si dlouhodobě libují v principu DIY, kdy si metodou udělej si sám lze vytvořit prakticky cokoli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
