Najít dnes v Praze hlavní stan prezidentského kandidáta Petra Pavla je docela výzva. Zájemce se nejdřív musí od jeho mluvčí dozvědět, kam jít, pak musí na recepci jednoho z prosklených pankráckých mrakodrapů zjistit, do jakého patra vyjet, a když už tam je, musí znovu telefonovat mluvčí, aby mu otevřela zavřené, ničím neoznačené dveře. Až pak se návštěvník ocitne ve strohé, modře vymalované kanceláři, kde za bílým stolem s vojensky rovnými zády sedí opálený bělovlasý kandidát. Podobně utajeně jako prostor, kde nyní úřaduje, působí zatím celá dosavadní Pavlova kampaň.
To bych radši neriskoval
Penzionovaný generál Pavel (60) už zažil ve svém životě leccos. Ještě jako mladý voják během balkánské mise velel jednotce, která s nasazením života vysvobodila 55 francouzských vojáků ze srbského obklíčení, později velel celé české armádě a ještě později sloužil na nejvyšším postu ve vojenských strukturách Severoatlantické aliance. Všude, kde byl, byl jako voják zvyklý plnit rozkazy. Jestli se stane prezidentem, zažije něco úplně nového – bude to poprvé, kdy bude sám formulovat nějakou agendu, udávat směr. Jeho současná politická agitace je přitom první příležitostí, ze které by mělo jít alespoň částečně vyčíst, jak by to vypadalo.
Za to, že vesnice Doubrava v západních Čechách, šest kilometrů od Aše, patří mezi architektonický klenot kraje, může jedna včelařská vášeň. Když komunisti chtěli v sedmdesátých letech zbourat většinu zdejších hrázděných domů, protože stály…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
