Globální panel vědců se podíval na hodnoty, které nám přináší příroda. A došel ke dvěma závěrům. Zaprvé, je jich hodně. Zadruhé, prozatím si s nimi neumíme poradit.
Máme haldy studií, které prověřovaly, jaký užitek nám plyne z mokřadů nebo korálových útesů, žížal či ptáků v parcích. Pouze každá dvacátá však dojde praktického uplatnění. Sice zhruba rozumíme přírodě, méně ale zkoumáme, co a jak dělat, aby jí prospívalo naše vlastní počínání. Přitom se dají objevit originální řešení. Jako třeba platit lososům, aby nám hnojili kontinenty.
Fosfor je životní nezbytnost. Čerpáme ho z rostlin a rostliny z půdy. V zemině ale ubývá, neboť během milénií soustavně stéká řekami do oceánů, kde nenávratně končí v hlubinách. Proto pole hnojíme fosfátem natěženým v dolech. Ložiska se však rychle tenčí. Je to asi jediná důležitá surovina, u níž se geologové seriózně bojí nedostatku. Hlavní recepty jsou zřejmé: nepřehnojovat, neplýtvat, recyklovat živiny.
Příroda však mívala ještě jedno řešení. Tažné ryby. Lososi nebo jeseteři se krmí v mořích. Když se pak vydali řekami proti proudu do vnitrozemí, svůj fosfor brali s sebou. Nejednu rybu snědl medvěd, orel nebo neandertálec a životodárnou látku dříve či později, ehm, vytrousil na suché zemi. Prkotina? V pleistocénu se takhle ročně přemisťovalo asi 150 tisíc tun fosforu. Biosféra mimoděk vyrobila kontinentální oběh živin.
Jenomže v regulovaných, přehrazených a špinavých korytech velkolepé rybí migrace ustaly. Počty táhnoucích ryb se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
