Na tenhle zážitek jsem čekal pětačtyřicet let – ve volné přírodě jsem poprvé v životě viděl v řece raka. Byl velký, krásný a zvědavě si lidské poutníky prohlížel. Českou krajinou chodím poměrně hodně, ať už kdysi se skautskou lilií na košili či dnes jako občasný tulák s kamarády. Čekání bylo dlouhé, ale o to větší radost. Pochopitelně jsem si ji nemohl nechat pro sebe. Záběr raka v řece jsem pověsil na sociální sítě. A začaly se dít věci.
Na sítích se pohybuji dlouho, takže už mě vlastně nic nepřekvapí. Po čase zjistíte, že když jste veřejně aktivní člověk, zkrátka ať uděláte cokoli, je to špatně. Ti, kteří vás považují za blbce, uvidí důkaz vaší blbosti ve všem. V jejich očích mají vaše věty jiný význam, než zamýšlíte, a vtip není vtipem. Měl jsem jistá očekávání i u raka, ale skutečnost nakonec byla ještě zajímavější.
Okamžitě se totiž na Twitteru objevily reakce, které vyjadřovaly znechucení nad dovezeným rakem, který se uchytil i v českých řekách. Než jsem krátké video pověsil, konzultoval jsem původ raka a bylo mi řečeno, že je český. Nejsem ale znalec, tak jsem váhal, pochyboval. Diskutéři nikoli. Přibývali i experti na všechno: stíhačky, klima, pandemii, raky… Kdosi můj tweet vyfotil a připsal – zkráceně řečeno –, že oslavuju cizí škůdce i v českých řekách. To „i“ mělo zřejmě naznačovat souvislost s mými texty vybízejícími k pomoci uprchlíkům.
Pak se však nesměle do debaty přidalo pár odborníků, kteří psali, že jde skutečně o českého raka. Dokonce přišla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
