DĚLNÍCI KULTURY
„Baví mě dívat se pořád dopředu a dělat nové věci,“ říká záznam hlasu Mira Žbirky na samém úvodu jeho čerstvého, posmrtně vydaného alba Posledné veci. Chytlavé a trendy poučené album patří k tomu vůbec nejlepšímu, co Žbirka za posledních deset let vytvořil, a zároveň znovu ukazuje, že pokud jde o popové cítění, zeje mezi českou a slovenskou scénou stále obrovský a historicky podmíněný rozdíl. Každá z obou zemí měla svou cestu, což ostatně na mnoha jiných příkladech ukazuje aktuální speciál Respektu s názvem Rozdělení Československa.
Miro Žbirka, Peter Nagy, Elán a Team. To byla jména, která v průběhu osmdesátých let narušila dominanci českých – o poznání starších – zpěváků a kapel v dobové anketě popularity Zlatý slavík. Slovenští nováčci mluvili jazykem, který oslovil mladou generaci. Tu, pro niž byli Karel Gott, Helena Vondráčková a Hana Zagorová stárnoucími hvězdami minulosti. Měli moderní sound i styl. A nikdo moc nechápal, odkud se ve stagnujícím a zahnívajícím normalizačním československém showbyznysu vlastně vzali.
Nástupu slovenského poprocku na počátku osmdesátých let paradoxně napomohlo to, že Praha, odkud se centrálně řídila kultura v celé zemi, pohlížela na Slovensko když ne rovnou s přezíravostí, tak alespoň s lhostejností. Blízkost Bratislavy k Rakousku zase umožňovala z tamního rozhlasového a televizního vysílání nasávat čerstvé vlivy. Snadnější dostupnost novinek doprovázel menší ideologický dohled.
Slovenská…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
