České výtvarné umění se do centra pozornosti masových médií dostává jen výjimečně. Natož světových. Když tedy ve čtvrtek britský The Guardian referoval o sporu kolem „amatérského restaurování“ pražského orloje, něco to už znamená. V tomto případě zejména fakt, že zatímco většina lidí dobře rozezná, co je hokej a co žokej, u restaurování a rekonstruování uměleckých památek si zdaleka tak jistí nejsme.
Tučková místo Purkyně
Původně středověké astronomické hodiny získaly dnešní podobu v 19. století. Z chodníku před Staroměstskou radnicí je nejlépe vidět nejnižší kalendářní deska z dílny malíře Josefa Mánesa. Čtyřiadvacet kruhů s měsíčními a zodiakálními symboly namaloval v roce 1866, vzhledem k Mánesově již tehdejší proslulosti však brzy putovala z místa vystaveného dešťům a mrazům do bezpečí. Dnes ji najdeme ve stálé expozici Muzea města Prahy.
V roce 1882 byla na orloj umístěna kopie Mánesova díla. Vytvořil ji Emanuel Krescenc Liška, kterému rok předtím shořela v Národním divadle výzdoba královské lóže. A také Liškovo astronomické dílo shořelo: v roce 1945 ho rozstřílela německá samohybná děla. O rok později proto byla na orloj usazena už třetí kalendářní deska. Magistrát její podobu svěřil novopackému malíři Bohumíru Čílovi, který se předtím osvědčil při restaurování Hynaisovy opony ve zlaté kapličce.
Čílovo dílo muselo být v následujících desetiletích několikrát opravováno, na místě nicméně vydrželo až do roku 2017. Tehdy ho nechal magistrát během generální…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
