Svou prvotinou, sbírkou povídek Šaty z igelitu, si Vratislav Maňák už před deseti lety nastavil laťku vysoko – minuciózní, výrazně propracované příběhy na konkrétních osudech otevíraly obecná témata samoty, stáří, jinakosti a dalších projevů marginalizace. Ambiciózním pokusem byl pak i román Rubikova kostka, v němž využil oblíbené téma privátního příběhu ze současnosti, do něhož začne prosakovat osudová minulost velkých dějin. Události odvíjející se od plzeňské stávky proti měnové reformě v roce 1953 jsou zde prezentovány jako epizody, které v sobě nesou kromě jevového a každodenního i univerzální rozměr podobenství, které se zrcadlí v životech dalších generací i po mnoha desetiletích.
Podobné ladění tématu, kdy minulé děje přesáhnou svým významem původní čas i prostor, skýtá i nová Maňákova sbírka povídek Smrt staré Maši. V šesti příbězích se vracejí témata nemožnosti odhalit nepřipravenému okolí pravdu, neochoty porozumět, neschopnosti najít sílu k jednání. Čteme ponuré příběhy marných snah prosadit se v temném světě, v němž se davy vyznačují tupostí a padouši jednají násilně a bez skrupulí. Ocitáme se v mytickém bezčasí obklopeném středověkými kulisami: „Bouře zdvihla duny do takové výše, že už nebylo poznat, kde končí zem a začínají nebesa. Pak okrové mraky vzdutého písku zaslepily svět. A všechno zlo polkly.“ V tomto světě lidskost, soucitnost, křehkost a odlišnost nemají prostor. Likviduje je hrubá síla a moc, ať už ekonomická nebo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
