DĚLNÍCI KULTURY
Zejména v devadesátých letech je nešlo přehlédnout. Jana a Jiří Ševčíkovi byli posledními velikány naší výtvarné teorie, kteří se snažili o umění přemýšlet tak, jako by šlo z hlediska země o podobně strategickou surovinu, jakou je uhlí nebo ropa. Umění vnímali jako něco, co nemá oslovovat jen domácí publikum, ale co je nutné vyvážet do světa, v němž se teprve ukáže, nakolik je schopné obstát před konkurencí.
Jiří Ševčík zemřel minulý týden ve věku 82 let. Jistě se na něj bude vzpomínat jako na pedagoga AVU, šéfkurátora GHMP i šéfa Sbírky současného umění NGP. Byla to ale rovněž jeho spolupráce s komorní Galerií MXM na Kampě, která ho zapsala do dějin našeho umění. V roce 1991 šlo o vůbec první soukromou výstavní a prodejní instituci v zemi. Ševčíkovi už před revolucí spolupracovali se skupinou Tvrdohlaví, jejíž aktéry se pak spolu s novou generací autorů devadesátých let snažili dostat na Západ. Velké výstavy českého umění se jim díky jejich kontaktům podařilo realizovat v Mnichově, Paříži, Cáchách nebo Hamburku, z dnešního pohledu šlo o počiny, jež si už vůbec nelze představit, protože tamní zájem galerií, sběratelů i publika se ze střední a východní Evropy přesunul do mnohem odlehlejších končin. Kdokoli z umělců a umělkyň to tehdy zažil, vzpomíná na to jako na dobu několikaletého zázraku.
Z MXM se do světa dostali (a dodnes jsou jeho součástí) místní zdánliví outsideři jako Jiří Kovanda nebo Jan Merta, tady se obnovila sláva komunisty…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
