Černá, nebo růžová

Napětí na operačním sále dosahuje vrcholu. Chirurgové právě připojili orgán k lidskému tělu, uvolnili svorky a do transplantovaného srdce začíná proudit krev. O úspěchu nebo selhání rozhodne pár následujících okamžiků. Pokud tělo příjemce na cizí srdce zaútočí, začnou se jeho buňky rozpadat, v srdeční tkáni se začnou šířit skvrny, načež během několika minut srdce zčerná a odumře. Jestliže organismus pacienta útok nepodnikne, zůstane srdce růžové – což bude skoro zázrak. Nejedná se totiž o orgán od jiného člověka.

Srdce geneticky modifikovaného prasete, které začátkem ledna vložili chirurgové z Lékařského centra Marylandské univerzity do těla sedmapadesátiletého Davida Bennetta, zůstalo růžové. „Nevěřil jsem, že něco podobného během života spatřím,“ řekl BBC šéf projektu, chirurg Muhammad Mohiuddin. Xenotransplantace, přenos zvířecích orgánů na člověka, jsou totiž dlouhodobě podobným příslibem vědy jako jaderná fúze. Už desítky let se rýsují na horizontu – což je čára, která se od nás vzdaluje tím víc, čím více se k ní přibližujeme, jak připomíná jeden vtip.

První úspěšná operace by ukázala, že nedostatek orgánů, kvůli kterému řada lidí po celém světě umírá nebo je na tom velmi špatně, lze radikálně řešit díky pokroku genetiky. V úvahu přichází hlavně náhrada selhávajících srdcí, ledvin a jater, ale i slinivky či oční rohovky. David Bennett ovšem po dvou měsících života se zvířecím…